Článek
Odkud se smažák vzal
Obalovat a smažit sýr není čistě český vynález – podobné pokrmy mají v tradici i sousedé v Rakousku, Německu nebo na Slovensku. U nás se však stal symbolem, který prorostl celou společností. Největší rozmach přišel v době socialismu, kdy restaurace bojovaly s nedostatkem masa a surovin. Smažák byl jednoduchý, levný, zasytit dokázal spolehlivě – a tak se stal neodmyslitelnou součástí jídelníčků od školních kantýn až po horské chaty.
Proč ho Češi milují
Smažák je jídlo, na které se dá spolehnout. Je levný, rychlý na přípravu a díky kontrastu křupavého obalu a měkkého vnitřku působí na chuťové buňky skoro návykově. Navíc k němu neodmyslitelně patří tatarka, hranolky, krokety nebo brambory – kombinace, která nikdy nezklame.
Velkou roli hraje i nostalgie. Každý má se smažákem spojenou nějakou vzpomínku – na školní obědy, dovolenou v kempu nebo rychlý oběd v hospodě, když se nic jiného nehodilo. Funguje jako „jistota“: když si nejste jistí nabídkou restaurace, smažák vás nikdy nezradí.
Smažený sýr
Proč ho kuchaři zatracují
Právě tahle jednoduchost je ale důvodem, proč profesionální kuchaři smažák nesnášejí. Pro ně je symbolem kulinární lenosti – jídlem bez nápadu, které přežívá jen proto, že je pohodlné. Zdeněk Pohlreich o něm mluvil opakovaně jako o ostudě české gastronomie. Kritizuje se především olej přepálený mnohonásobným smažením, strouhanka nasáklá tukem a kupovaná tatarka, která jídlo degraduje ještě víc.
Z pohledu výživy je smažák těžký, mastný a nutričně prázdný. Nabízí rychlou sytost, ale nic navíc – žádné vitamíny, žádnou lehkost, jen kalorickou bombu.
Smažák jako fenomén
Navzdory kritice ale smažák nikam nemizí. Češi ho berou nejen jako jídlo, ale i jako kus kulturní identity. Objevuje se na festivalech, v hospodách i v luxusnějších restauracích, které se ho snaží „povýšit“ – používají kvalitní sýry, domácí tatarku nebo originální přílohy.
Ať už se na něj díváme jako na přežitek socialismu, nebo na symbol české kuchyně, jedno je jisté: smažák přežil desítky let a pořád má své místo na stole. Je to jídlo, které spojuje generace – od dětí ve školní jídelně po dospělé, co si ho dají s pivem v hospodě.
Zdroj: radio.cz (odkaz), zadnyspeky.cz
