Sex ve vesmíru? Těreškovová byla možná součástí utajeného experimentu

Od chvíle, kdy člověk poprvé vzhlédl k hvězdám, nevznikaly jen otázky o vzdálených planetách, ale i o tom, co všechno naše tělo a mysl zvládnou mimo Zemi. Lety do vesmíru jsou bezesporu jedním z největších výkonů lidstva, ale s sebou nesou i mnoho tabu a nezodpovězených otázek. Jednou z nich je: Je sex ve vesmíru možný? A pokud ano – je bezpečný? A co plození dětí za nulové gravitace?

Zatímco dnešní astronauti zkoumají vliv kosmického prostředí na mikroorganismy, kosti, mozek i psychiku, v dobách studené války se vědci neštítili zajít dál. Sovětský svaz, vždy o krok napřed v kosmickém závodu, měl údajně ještě jeden tajný plán: zjistit, zda je možné ve vesmíru zplodit dítě.

Podle slovenského biologa a publicisty Gustáva Murína byla první „testovací osobou“ v tomto směru slavná kosmonautka Valentyna Těreškovová. Tu údajně sovětské vedení nutilo k „kozmickému páření“ s kolegou Adrianem Nikolajevem. Veřejně byli prezentováni jako pár, v zákulisí ale podle všeho šlo o řízený experiment, jehož cílem bylo vytvořit první „dítě vesmíru“.

Podle dobových svědectví šlo o velmi riskantní pokus, který skončil téměř tragicky. Těhotenství Těreškovové bylo mimořádně komplikované. Téměř celé ho strávila v nemocnici, fyzicky zesláblá, psychicky vyčerpaná. Dítě sice přišlo na svět živé, ale slabé a extrémně malé, bez schopnosti samostatného příjmu potravy. Bylo dlouhé roky pod lékařským dohledem.

Lékař Vitalij Volovič, který měl přístup k některým zdravotním informacím, uvedl, že kosmické záření působilo na ženské tělo mnohem agresivněji než na mužské. Těreškovová prý po návratu nebyla schopna vstát z postele celé týdny a potýkala se s nebezpečnými komplikacemi včetně krvácení. O možnostech pohlavního styku ve stavu beztíže tak víc než kdo jiný ví právě ona – i když oficiálně se k tomu nikdy nevyjádřila.

Podobné úvahy nebyly výlučně sovětskou záležitostí. Bývalý pracovník NASA, doktor Harry Stine, ve své knize Život ve vesmíru popisuje, že se i americká vesmírná agentura zabývala otázkou pohlavního styku mimo Zemi. A to nejen teoreticky – údajně proběhly i praktické pokusy. Zásadním problémem není jen absence gravitace, ale i fyziologické reakce těla: krevní oběh, srdeční tep a tlak se ve vesmíru mění, což může způsobit komplikace i při tak zdánlivě běžné aktivitě.

Stine tvrdil, že sex ve stavu beztíže není nemožný, ale vyžaduje značnou koordinaci, trpělivost a nejspíš i popruhy, které partnery udrží u sebe. Vše, co se na Zemi zdá samozřejmé, se ve vesmíru stává výzvou.

Co zní jako sci-fi nebo bulvární senzace, má zcela reálné základy v historii kosmického výzkumu. A zároveň otevírá zásadní otázky: Má věda právo zkoumat lidské tělo za každou cenu? Kde je hranice mezi pokrokem a zneužitím? A co všechno ještě nevíme o tom, co se ve jménu vědy a prestiže odehrávalo za zavřenými dveřmi velitelských středisek?

Zda se někdy skutečně narodí „dítě vesmíru“, zůstává otázkou budoucnosti. Ale jeden experiment už možná proběhl – a dodnes o něm ví jen hrstka lidí. A především jedna žena, která si kromě slávy možná odnesla i trauma, o němž se veřejně nikdy nemluvilo.

Sex ve vesmíru možný je – ale není bez rizik. Experimenty, které to měly potvrdit, však mnohdy balancovaly na hraně lidskosti i zdravého rozumu. A přestože oficiálně zůstávají utajené, jejich stopy se objevují v knihách, výpovědích lékařů i náznacích z archivů. Možná je to další důkaz, že ve vesmíru není nic tak jednoduché, jak se zdá – ani láska.

Zdroj: SomZDediny.sk (odkaz)