Článek
Nejdřív bolest, potom praktické kroky
Smrt psa je moment, na který se nedá připravit. Ať už zemře náhle, nebo po dlouhé nemoci, přichází chvíle, kdy je potřeba jednat. Emoce však mohou ochromit, a právě tehdy pomáhá mít jasno, co dělat.
Pokud pes zemřel doma, je důležité se nejprve ujistit, že skutečně došlo k úmrtí. V případě pochybností je vhodné kontaktovat veterináře. Pokud je zvíře již zcela bez známek života, přichází čas rozhodnout, co s tělem.
Zákon a možnosti pohřbu
V České republice není možné zakopat psa kdekoliv. Zákon č. 166/1999 Sb. o veterinární péči hovoří jasně: zakopat zvíře je povoleno pouze na vlastním pozemku, a i to pouze za určitých podmínek.
Co zákon dovoluje:
- Tělo musí být uloženo alespoň 0,5 metru hluboko.
- Místo nesmí být v blízkosti vodních zdrojů.
- Půda nesmí být podmáčená nebo s vysokou hladinou spodní vody.
- Nesmí dojít k ohrožení zdraví lidí ani zvířat.
Jinými slovy – zakopat psa na vlastní zahradě můžete, ale musíte dbát na hygienu, bezpečnost a zdravý rozum. Do bytu nebo na chatu k rybníku rozhodně ne.
Domácí mazlíčci
Další možnosti: Veterina nebo zvířecí krematorium
Pokud vlastní zahradu nemáte, nebo pokud si přejete jiný způsob rozloučení, můžete využít služeb veterinárního zařízení nebo zvířecího krematoria. Ta dnes existují v mnoha městech a nabízejí důstojné rozloučení včetně urny, smuteční místnosti a pietního aktu.
Cena kremace závisí na váze zvířete a volbě mezi hromadnou a individuální kremací. Individuální kremace vám umožní získat urnu s popelem a uspořádat vlastní obřad – doma, na zahradě nebo na oblíbeném místě vašeho psa.
Co nedělat: Tělo do popelnice nepatří
Možná to zní samozřejmě, ale je potřeba to říct jasně – zvíře se nesmí vyhodit do běžného odpadu. Nejenže je to neuctivé, ale také nezákonné. Pokud tělo zlikvidujete nevhodným způsobem, vystavujete se riziku pokuty nebo dokonce trestního stíhání. Tělo je považováno za biologický odpad a podléhá přísným pravidlům.
Emoce: Jak zvládnout smutek
Smrt psa bolí. A často víc, než by kdo čekal. Není to jen zvíře, byl to parťák, někdy i terapeut, někdo, kdo vás vítal každý den. Smutek je přirozený – a není slabostí ho cítit.
Každý se se ztrátou vyrovnává jinak. Někdo potřebuje být sám, jiný mluvit. Pomáhá sepsat vzpomínky, vytisknout fotografie, zasázet strom. Děti často ztrátu prožívají velmi silně – mluvte s nimi otevřeně, ale s citlivostí. Vysvětlete, co se stalo, a nechte jim prostor pro truchlení.
Může mi někdo pomoci?
Ano. Existují lidé, kteří se specializují na pet loss terapii – tedy pomoc při ztrátě zvířecího přítele. Jsou to psychologové, ale i dobrovolníci, kteří prošli něčím podobným a jsou ochotni naslouchat. Na internetu najdete i podpůrné skupiny, kde si lidé vyměňují zkušenosti, rady a slova útěchy.
A co dál?
Po smrti psa nastává období, kdy se může zdát, že je doma najednou prázdno. Že klíče už nikdo neštěkne, že pelíšek zůstává chladný. Ale i to pomine. A až se časem otevře srdce, můžete zvažovat, jestli dát domov novému čtyřnohému příteli.
Ne jako náhradu. Ale jako pokračování lásky.
Zdroj: TheKennelClub.org.uk (odkaz)
