Článek
Závěry vycházejí ze dvou rozsáhlých studií – observační analýzy téměř 40 milionů konverzací a z kontrolovaného výzkumu, který sledoval dlouhodobé chování uživatelů. Ačkoliv většina lidí používá AI převážně prakticky, malá, ale výrazná skupina vykazovala silné emoční napojení na chatboty – zejména pokud komunikace probíhala prostřednictvím hlasového režimu.
Tiché přátelství, které může bolet
Hlasový režim, který umožňuje vést plynulé mluvené konverzace s umělou inteligencí, se ukázal jako klíčový faktor. Krátkodobě přinášel pozitivní dopady na náladu a pocit porozumění, ale dlouhodobé denní používání bylo spojeno se zhoršením duševního stavu.
Někteří uživatelé začali AI označovat za svého „přítele“, a komunikace s chatbotem pro ně představovala hlavní sociální interakci dne. To vedlo nejen k pocitům izolace, ale i k oslabení potřeby navazovat kontakty s reálnými lidmi.
„Tohle není varování před technologií jako takovou. Je to spíš reflexe toho, jak rychle si na umělý kontakt dokážeme zvyknout – a nahradit jím ten skutečný,“ uvádějí autoři studie.
Chatbot místo přátel
Pomoc nebo past?
Většina uživatelů využívá ChatGPT jako běžný nástroj – k práci, psaní, učení nebo plánování. Emočně zabarvená komunikace je v běžném provozu vzácná. Jenže právě výjimečné případy ukazují, že pokud AI poskytuje konzistentní, empaticky působící reakce a je neustále dostupná, může u některých lidí vytvářet iluzi hlubšího vztahu.
A to může být rizikové – zvlášť u těch, kdo se potýkají s osamělostí, úzkostí nebo sociálním vyloučením.
AI jako zrcadlo doby?
Tato zjištění otevírají důležitou debatu: co vlastně hledáme, když s AI vedeme dlouhé rozhovory? Je to informace, útěcha, nebo něco, co nám ve světě lidí schází?
Autoři výzkumu doufají, že jejich práce přiměje vývojáře i uživatele k zamyšlení nad tím, jak se AI implementuje a jakou roli může – nebo by neměla – v našich životech hrát.
Protože i když chatbot nemá duši, může nečekaně silně zasáhnout tu naši.
