Měsíc bez průmyslových potravin změnil novinářce život

Novinářka a spisovatelka Michaeleen Doucleffová se spolu se svou osmiletou dcerou Rosy pustily do experimentu, který na papíře zní jednoduše, ale v dnešní době vyžaduje pořádnou dávku odhodlání – rozhodly se celý měsíc obejít bez průmyslově zpracovaných potravin. Jejich pravidlo bylo přímé: jakmile narazily na složku, kterou neznaly nebo nedokázaly vyslovit, výrobek nekoupily.

Najednou z jejich nákupního košíku zmizely ochucené jogurty, balené pečivo, krekry i sladké cereálie. Nahradily je obyčejné ovesné vločky, čerstvé ovoce a zelenina, sýry, luštěniny nebo ořechy.

Stačilo deset dní a Michaeleen i Rosy si všimly, že se jejich vztah k jídlu mění. Zmizela neustálá potřeba „něco zakousnout“, myšlenky na sladké a slané dobroty ustoupily a chuť k jídlu se uklidnila. Podobný efekt popsaly i odborné studie, například v časopise Nature Medicine: lidé, kteří omezí průmyslové potraviny, nejenže hubnou, ale postupně ztrácí i chuť po nich sahat.

„Když lidé zhubnou, obvykle se jejich chuť k jídlu zvětší. My jsme ale zjistili pravý opak,“ uvedl vedoucí výzkumu Samuel Dicken.

Změnu zaznamenala i malá Rosy. Holčička, která byla dříve vybíravá, po třech týdnech bez reptání jedla domácí večeře a dokonce i zeleninu, které se dřív vyhýbala. Psycholožka Ashley Gearhardtová k tomu dodává, že průmyslové svačiny s vysokým obsahem cukru a rafinovaných sacharidů dokážou potlačit přirozenou chuť na skutečné jídlo a udržují člověka v začarovaném kruhu chutí a přejídání.

Michaeleen si navíc všimla i psychických změn – cítila se vyrovnanější, klidnější a méně unavená. Tento efekt potvrzuje i výzkum publikovaný v Nutritional Neuroscience, podle kterého může strava bohatá na zeleninu, ovoce a celozrnné produkty výrazně zmírnit příznaky deprese.

Největší výzva však nepřišla u sporáku, ale mimo domov. Rosy se musela vyrovnat s tím, že na oslavách a mezi kamarády jsou sladkosti všude kolem. Sama Michaeleen přiznala, že právě tento sociální tlak byl nejnáročnější částí celého pokusu.

Odborníci radí, že pomáhá vytvořit prostředí bez průmyslových potravin alespoň doma. Mozek si pak zvykne, že v těchto situacích si prostě nic „zakázaného“ nedá – podobně jako v nekuřáckých prostorách nikoho nenapadne zapálit si cigaretu.

Experiment měl i nečekaný dopad: Rosy začala sama vařit. Příprava jídel se stala součástí jejího dne a objevila radost z toho, že si dokáže něco vytvořit vlastníma rukama. Podle doktorky Agnes Aytonové z londýnské Royal College of Psychiatrists je právě vaření důležitým nástrojem, jak děti ochránit před lákadly průmyslových potravin – učí je nejen zdravě se najíst, ale i získat pozitivní vztah k jídlu jako takovému.

Po měsíci obě zjistily, že změna stravy pro ně byla obohacující. Jedly menší porce, ale výživnější jídla. Chuť na sladké i slané pochutiny výrazně ustoupila a objevila se větší radost z obyčejného stolování. Z krátkého experimentu se tak stal nový životní styl, který chtějí Michaeleen i Rosy udržet i do budoucna – tentokrát už ne jako výzvu, ale jako přirozenou součást každodenního života.

Zdroj: WSJ.com (odkaz), Žádný Špeky