Battlefield 6 ukazuje Call of Duty, jak má vypadat dobrá mapa

Kdo by to byl řekl — že zrovna Battlefield 6, série, která si vystavěla pověst na epických mapách a explozích, nabídne něco, co připomíná zlatou éru Call of Duty. Jenže Saints Quarter není jen zmenšeninou velkého bojiště. Je to malý, promyšlený kousek města, který stojí a padá s pěchotou, reakcí a intuicí hráče.

Žádné tanky, žádné vrtulníky, žádné kilometry prázdných plání. Jen úzké uličky, které se mění v labyrint přestřelek. Mapa vznikla s jasným cílem — přinést čistou akci, kde rozhodují vteřiny, ne technika.

Call of Duty si v posledních letech zakopalo zákopy v bezpečné, ale monotónní „tříproudové“ filozofii — vlevo, střed, vpravo. Je to přehledné, ale také předvídatelné. Saints Quarter naopak působí jako návrat do éry, kdy každá mapa měla duši a charakter.

Je tu zmatek, ale řízený. Vertikalita hraje klíčovou roli – několikapatrové budovy, rozbité balkony a okna, ze kterých se dá nahlédnout na dění v ulicích. Každý metr tu má smysl. Zničitelná prostředí navíc dávají pocit, že mapa žije – jedna přestřelka může přetvořit celé patro na trosky, které už nikdo znovu nevyužije.

Celá oblast připomíná starou čtvrť Gibraltaru: strmé ulice, oprýskané domy, kovové žaluzie a prach ve vzduchu, který se rozvíří s každým výstřelem.

To, co dělá Saints Quarter výjimečnou, není jen velikost, ale logika pohybu. Místo přímé linie z bodu A do B je mapa koncipována do kruhu. Souboje se přirozeně stáčejí kolem centrálního prostoru – hráči se točí, reagují, improvizují.

Centrální budova se dvěma patry je zároveň srdcem celé mapy. Kdo ji ovládne, získá výhled a výhodu, ale jen dočasně. Stěny a podlahy se dají rozstřílet, takže žádná pozice není bezpečná. To nutí hráče k pohybu, a ten je přesně to, co dělá souboje tak napínavé.

Připomíná to staré arénové střílečky jako Quake 3 nebo Halo 2, kde klíčem nebylo kempování, ale kontrola tempa hry. Battlefield tu poprvé po dlouhé době nabízí přesně to – akci, která má rytmus.

Když se podíváme na aktuální Call of Duty: Black Ops 7, je to jako porovnávat dálnici s městskou čtvrtí. CoD je uhlazené, přehledné, bezpečné – všechno má své místo, spawn, úhel. Jenže právě tím ztrácí duši.

Saints Quarter je pravý opak. Je nepředvídatelná, dynamická a občas i nespravedlivá. Ale právě proto baví. Hráči si pochvalují, že se konečně necítí jako figurky v přesně dané aréně. Každá přestřelka je jiná, protože prostředí se mění s každým granátem.

Destrukce tu není jen efekt, ale součást taktiky. A to je něco, co Call of Duty dlouho postrádá.

Žádná mapa není dokonalá – a Saints Quarter není výjimkou. Spawnování může být občas frustrující. Stane se, že se hráč zrodí přímo do přestřelky. Východní nádvoří bývá nevyvážené, pokud tým ztratí kontrolu nad středem.

Ale i přes to všechno působí mapa živě a lidsky. Není sterilní, není přepočítaná do posledního pixelu. Cítit z ní, že ji někdo navrhoval s láskou k multiplayeru, ne podle analytických dat.

A možná právě to je důvod, proč se o ní tolik mluví.

Saints Quarter je paradox – nejmenší mapa v sérii Battlefield, ale s největším charakterem. Ukazuje, že intenzita se nerovná velikosti a že opravdový adrenalin vzniká z nepředvídatelnosti.

Zatímco většina hráčů si Battlefield spojuje s tanky a obrovskými otevřenými bitvami, tahle mapa dokazuje, že i malý kousek betonu může nabídnout víc zábavy než půlka frontové linie.

Možná by si z ní Call of Duty mělo vzít příklad. Stačí méně „designu podle tabulky“ a víc odvahy. Hráči to poznají.

Zdroj: PCGamer.com (odkaz), gamebot.cz