Můžete odkázat své hry na Steamu dětem? Oficiální odpověď vás zklame

Digitální éra přinesla hráčům nevídané pohodlí – tisíce titulů na pár kliknutí, žádné krabice ani disky. Jenže pod lesklým povrchem se skrývá zásadní problém: co se stane s vaší knihovnou her, když už tady nebudete? Odpověď od Valve, provozovatele platformy Steam, je jasná a zároveň drsná – nic.

Představa, že po smrti děti zdědí účet s desítkami her, je sice logická, ale naprosto mylná. Steam účet totiž nelze převést ani odkázat. Potvrdila to samotná zákaznická podpora Valve. Uživatel, který se na fóru ResetEra zeptal, zda může svůj účet odkázat dědicům, dostal stručnou odpověď: „Účet služby Steam nelze převést prostřednictvím závěti.“

Tím je řečeno vše. V momentě, kdy člověk zemře, jeho přístup k účtu končí. A spolu s ním i všechny zakoupené hry.

Z právního hlediska jde o logický důsledek takzvané licenční smlouvy. Valve i ostatní digitální obchody – Microsoft Store, PlayStation Store či Epic Games Store – už roky jasně říkají, že hry „neprodávají“, ale licencují k používání. To znamená, že kupující neplatí za samotnou hru, ale za možnost ji hrát. Vlastnictví tedy nikdy nepřechází na hráče.

Zatímco krabicovou verzi byste mohli dát synovi nebo kamarádovi, digitální licence je navždy spojená s jedním účtem. A ten podle smlouvy nesmí používat nikdo jiný.

V praxi to funguje jednoduše: účet zůstane aktivní, dokud někdo zná přihlašovací údaje. Jenže pokud by se někdo jiný přihlásil, porušuje tím pravidla. Valve má právo účet zablokovat. Teoreticky by šlo údaje „neoficiálně“ předat, ale právníci varují, že tím vzniká riziko nejen porušení smlouvy, ale i ztráty přístupu ke všem hrám.

V Česku i většině světa neexistuje právní rámec pro dědictví digitálních aktiv. Zatímco dům, auto nebo peníze přejdou na dědice automaticky, herní knihovna zůstává v šedé zóně.

Ukázkovým příkladem, jak křehké toto vlastnictví je, se stal případ Ubisoftu. Ten v roce 2024 vypnul servery své závodní hry The Crew (2014). Tisíce hráčů si ji koupily, ale po vypnutí serverů se z placeného produktu stala bezcenná položka. Hra prostě přestala existovat.

Nespokojení uživatelé dokonce sepsali petici, aby vlády chránily digitální nákupy podobně jako fyzické zboží. Zatím bez výsledku.

Podobné otázky se objevily už dříve, například v případě hudby na iTunes. Známý je příběh, kdy měl herec Bruce Willis chtít odkázat svou hudební knihovnu dětem. Právníci mu tehdy vysvětlili, že to nejde – stejně jako u Steamu šlo o licence, ne o vlastnictví.

Totéž platí i pro filmy, e-knihy či aplikace. Pokud nejsou fyzicky uložené na zařízení (například iPodu nebo čtečce Kindle), nelze je legálně převést.

Teoreticky ano, ale zatím jen omezeně. Odborníci na digitální právo doporučují, aby lidé do závěti zahrnuli i své online účty a přístupové údaje – alespoň tím dávají dědicům argument, že šlo o jejich přání.

Mnoho právníků dnes hovoří o potřebě vytvořit nové zákony, které by s digitálním dědictvím pracovaly stejně jako s fyzickým majetkem. Evropská unie už téma zvažuje, ale změny jsou pomalé.

Pro běžného hráče to znamená jediné: i když na Steamu utratíte desetitisíce, po vaší smrti se vaše knihovna jednoduše „ztratí“. Žádné přepisování, žádné dědické řízení. Hry, které jste milovali, budou navždy spojené s účtem, který už se nikdy nepřihlásí.

Dokud se nezmění zákony nebo přístup vydavatelů, digitální knihovny nejsou skutečným majetkem, ale jen dočasným zážitkem zaplaceným kartou. A to je pravděpodobně nejdražší půjčka, kterou kdy hráči přijali.

Zdroj: Polygon.com (odkaz), gamebot.cz