Co potřebuje lidstvo, aby přežilo? Podle papeže Lva milosrdenství

Článek

Papež Lev XIV. o milosrdenství:

Kdo není schopen soucitu, pomalu ztrácí i svou lidskost

„Ještě dřív než jsme věřící, jsme lidé,“ zaznělo 28. května na Svatopetrském náměstí z úst papeže Lva XIV. V čase, kdy se svět zmítá v krizích – od klimatických přes humanitární po mezilidské – zazněla z Vatikánu slova, která nepatří jen katolíkům. Patří každému, kdo chce žít ve společnosti, která ještě za něco stojí.

Papež se zaměřil na jedno z nejznámějších podobenství – příběh o milosrdném Samaritánovi. Ne proto, aby připomněl věřícím povinnost milovat bližního, ale proto, že bez soucitu se společnost zhroutí. Zmizí-li schopnost zastavit se u bolesti druhého, rozpadá se všechno: vztahy, rodiny, civilizace.

Není důležité, kdo je „náš bližní“ – Důležité je, komu jsme bližním my

Soucit není emoce. Je to rozhodnutí. Je to okamžik, kdy se zastavíme, přestože se nám nechce. Kdy někoho zvedneme, i když sami neseme těžký batoh. A přesně na to papež upozornil – vyprávěním o muži, který leží zraněný u cesty. Kolem něj projde kněz a levita, ti, kdo by měli pomoci. Ale nepomohou. Možná proto, že spěchají. Možná proto, že se bojí. A pak přijde Samaritán – člověk, kterého tehdejší společnost považovala za méněcenného. Neptá se, jestli to má v popisu práce. Neřeší, co z toho bude mít. Jen se zastaví. Pomůže.

„Ten zraněný nejsme někdo jiný. Jsme to my všichni,“ zdůraznil papež. Každý, kdo byl někdy zrazen, zlomený, opuštěný – zná ten pocit. A ví, jak zásadní je, když se někdo nezachová jako turista, ale jako člověk.

Víra bez lidskosti? Prázdná forma

Slova, která zazněla, by mohla klidně zaznít i na klimatickém summitu, v uprchlickém táboře nebo v přeplněné tramvaji. Nejde o rituály. Nejde o věrouku. Jde o to, co děláme, když potkáme někoho slabšího.

„Náboženství samo o sobě nezaručuje soucit,“ upozorňuje papež Lev. A to je poselství, které nelze přeslechnout – ani zneužít. Neexistuje víra, která by nahradila elementární lidskost. Pokud ji ztratíme, nebude co zachraňovat.

Zastavit se a nebýt lhostejný

Soucit znamená se zapojit. Ztratit čas. Namočit si ruce. Ošetřit rány, i když nejsou naše. Zaplatit, i když se nám to nevrátí. Papež připomíná, že Samaritán se nejen zastavil, ale nesl zraněného na svém zvířeti, zaplatil za něj a slíbil, že se vrátí. Tak vypadá konkrétní milosrdenství.

A taková výzva není jen pro věřící. Je pro každého, kdo nechce žít ve světě, kde se lidé míjejí bez pohledu, kde bolest druhého neznamená nic. Bez soucitu nebude za chvíli k žití.