Když večerníčky děsí: Temná verze českých pohádek očima umělé inteligence

Známe je všichni. Buď jsme na nich vyrůstali, nebo je s nostalgií pouštěli vlastním dětem. Rákosníček, Malá čarodějnice, Včelí medvídci, Křemílek a Vochomůrka nebo Bob a Bobek – postavy, které měly uklidňovat, teď budí respekt. Zadali jsme je do generátoru DALL·E s popisy převzatými z literatury a originálních večerníčků. Jenže místo hřejivých obrázků jsme dostali… něco jiného. Tohle je temná pohádková říše, do které se v noci nechce ani dospělému.

Bob a Bobek už nejsou jen dvě veselá ušatá stvoření, která by si člověk přál hladit. V temném lese s podivně zářícími spirálami a muchomůrkami vystupují z obřího černého cylindru dva bílí králíci. Mají sice roztomilé uši, ale jejich prostředí – i jemně zlověstná atmosféra – připomínají spíš kouzelnické vyvolávání než kouzelnický trik. V jejich očích se odráží něco víc než jen údiv.

Tak tohle už není ta malá neposlušná čarodějka z pohádky, která dělala dobro i zlobu. Tohle je temná bytost z hlubokého lesa, obklopená runami, kouzly a lebkami, které visí ze stromů jako lampiony smrti. Její oči svítí bílým žárem a kniha, kterou drží, nevěstí nic dobrého. Abraxas tu není k vidění, ale jistě někde číhá – možná jen v jiné dimenzi.

Na první pohled roztomilé chlupaté postavy – ale jen do chvíle, než si všimnete zubů. Tohle nejsou žádní Čmelda a Brumda, ale výjevy z noční můry Davida Lynche. Velké mrtvé oči, lebky místo čumáčků a ostré drápy. Vzduchem poletují hmyzí přízraky a houby pod nimi září jako z radioaktivního lesa. Tenhle výlet za medem by skončil krveprolitím.

Zůstaly základní kulisy – mech, kapradí, pařez. Ale v něm nesedí dva veselí skřítci. Jsou to spíš lesní přízraky s obrovskýma černýma očima a znepokojivými úsměvy, které víc než radost připomínají bláznivý smích šíleného loutkáře. Okolní les je tichý, temný, skoro jako by čekal, až se přiblížíš – a pak tě už nepustí zpět.

Brčálník zmizel. Místo něj tu je močál pod úplňkem, s prasklými větvemi a kalužemi, které odrážejí měsíc. A uprostřed? Tvor pokrytý zeleným mechem, s obříma očima a ušima jako netopýr. Je tohle ještě Rákosníček? Možná. Ale tenhle by rozhodně neukazoval souhvězdí – spíš by tě do něj stáhl. Hluboko do tmy.

Večerníčky v podání DALL·E jsou fascinující i znepokojivé. Berou naše známé hrdiny a servírují je v novém, děsivém kontextu. Kdo by to byl řekl, že právě české pohádky mají v sobě tolik potenciálu pro temné fantasy? Možná to vypovídá víc o nás než o umělé inteligenci. Jedno je ale jisté – usínat s těmito verzemi by chtěl jen málokdo.

Chcete další díl s Makovou panenkou, Mach a Šebestovou nebo Rumcajsem z hororové říše? Dejte vědět. Tahle pohádková noční můra totiž zdaleka nekončí.

Zdroj: autorský text, DALL-E