Článek
Komentář - Tomio Okamura, imitátor politika z tržiště v pražské Sapě, opět předvedl, proč je debatními pořady proslulý asi jako fritéza mezi vegany. Tentokrát si vybral za obětního beránka jeho slovního výlevu moderátora Michaela Rozsypala, který měl tu nestoudnost zeptat se na něco tak jednoduchého, jako jestli je Rusko agresor. Což samozřejmě může někomu s podobným smýšlením přijít jako kontroverzní otázka. Kontroverzní asi jako otázka, zda je voda mokrá.
Tomio na to šel zcela podle očekávání tak říkajíc po svém. Místo jednoduché odpovědi, kterou by dal dohromady i žák třetí třídy základní školy, okamžitě a bez servítek obvinil dotazujícího se novináře, že je „proukrajinský aktivista“. Je to vlastně už taková obehraná písnička, když dojdou fakta, nastupuje nálepkování a v tom je předseda SPD opravdový mistr.
Pokud bychom se snad v Okamurových vyjádřeních snažili najít alespoň kousek logiky, budeme hledat marně. Když mu totiž Rozsypal oponoval další jednoduchou otázkou, zda by měl člověk zasáhnout v případě, kdy silný muž napadne v tramvaji slabou ženu, odvětil, že samozřejmě ano. Pomoc slabšímu je přece základ slušnosti. Kupodivu to ví i sám Okamura. Jenže ouha – když je tou silnou stranou Ruská federace a tou slabou Ukrajina, tak se má „zasednout k jednacímu stolu“. To je stejná úroveň absurdity, jako když vám zloděj vykrádá byt a vy mu nabídnete čaj a bábovku, aby si své počínání ještě v klidu rozmyslel.
Je Rusko pro Česko bezpečnostní hrozbou, jak tvrdí BIS? Jak by se Česko mělo bránit, když máme s Ruskem své historické zkušenosti? Můžete tady říct na kameru našim divákům, že Rusko pro nás nepředstavuje takovou bezpečnostní hrozbu, abychom se na ni připravovali? pic.twitter.com/I2T6P4hdAA
— Michael Rozsypal (@MichaelRozsypal) March 25, 2025
Podle Tomia se má vyjednávat. Hlavně vyjednávat. Vyjednávat do zemdlení, dokud slabší strana nepochopí, že ustoupit je vlastně jakási morální povinnost. A nic na tom nemění ani skutečnost, že veškerá jednání sabotuje hlavně ruská strana. To je vlastně nepodstatný detail. Tomio totiž žije evidentně v jiné realitě, kde je mír možný a to v případě, že se Ukrajina přestane bránit a na závěr ještě Rusku poděkuje, že neobsadilo celé území.
Nejhorší na tom všem je, že tuto naprostou demagogii podává Okamura s takovou sebedůvěrou, že mu za to tleská možná i sám ruský prezident Vladimir Putin. Ani bych se nedivil, kdyby se mu za tuto medvědí službu dostalo i zvláštního poděkování v podobě speciální edice matrjošek v barvách SPD.
A to všechno nám servíruje ten stejný Tomio, který se tak rád bije v prsa, že jemu jedinému záleží na nacionalismu, že chce z Česka vytvořit suverénní a nezávislý stát a pak není schopný říct ani jednu větu, která by nezaváněla kremelskou propagandou.
Pokud je tohle jeho představa diplomacie, pak jsou možná na místě vážné obavy. Nemyslím tím o Tomia Okamuru, ten si svoje procentíčka potřebná pro své působení v Poslanecké sněmovně vždycky nějak urve. Ale spíše o zbytek naší společnosti, která s otevřenou pusou sleduje, jak se z popírání reality stává tak trochu zvláštní politická strategie.
Ať už si totiž o konfliktu na Ukrajině myslíme cokoliv, vždy bychom měli být schopni říct základní fakta nahlas. Ano, Rusko napadlo cizí stát. Ano, Rusko je v tomto případě, a zcela bez diskusí, agresor. A že se Ukrajina brání nelze přece považovat za zločin, ale pouze za základní právo na sebeurčení. Jestli má někdo problém to říct nahlas, pak má buď zásadní problém s pochopením jednoduché situace, nebo je zkrátka sluhou Kremlu.
A pokud je podle Okamury novinář, který se ptá na tuto jednoduchou otázku, označen jako proukrajinský aktivista, tak sám předseda SPD je v takovém případě aktivista také, a to ten ruský.
Zdroj: Sociální síť X
