Článek
Donald Trump si volal s Vladimirem Putinem, vrátil se z toho celý rozzářený jak dítě z Matějské pouti a slavnostně oznámil, že „Rusko je připraveno jednat“. A celý svět na pár vteřin ztichl. Ne kvůli domluvenému míru. Ale kvůli naprostému šoku, že si výsledky nic neříkajícího jednání fakt někdo dovolí prezentovat jako úspěch.
Zatímco Putin mumlá cosi o memorandu, které možná, někdy, pokud budou hvězdy takové situaci nakloněné, zformuluje ruská i ukrajinská strana, Trump už chystá vítězoslavný ohňostroj a oznamuje konec války.
I samotný ukrajinsý prezident byl zpočátku nadšený, že se ho Trump vůbec zeptal, co má Putinovi vlastně říct. Možná si v tu chvíli myslel, že tenhle telefonát povede skutečně k něčemu zásadnímu. Například k příměří, nebo aspoň k hrozbě nových sankcí. Jenže se nestalo ani jedno z toho. Z rozhovoru se stala fraška, ve které si Trump s Putinem vyměňují zdvořilosti a sliby bez obsahu, zatímco zbytek světa kouká s otevřenou pusou.
A když už se konečně někdo z evropských lídrů zeptá na sankce, Trump na to odpoví svým vlastním stylem, že to vlastně není zase tak dobrý nápad. Protože podle jeho uvažování je třeba si udržet vliv na obou stranách. V překladu by se to dalo vyložit i tak, že je třeba udržovat přátelské vztahy i s někým, kdo denně bombarduje nevinné civilisty.
Mezitím Evropská unie schvaluje sedmnáctý balíček sankcí. Británie přitvrzuje. A Spojené státy? Ty drží basu k překvapení všech ne se svými spojenci, ale s Putinem. Protože Trump si o sobě myslí, že zrovna on to zvládne všechno prostě ukecat. Že Putin jen čekal po celé tři roky na někoho, kdo mu zavolá a zeptá se: „Hej, Vladimíre, nechceš náhodou přestat s tou válkou?“ A Putin, dojatý tím, že mu volá někdo s americkým přízvukem, samozřejmě souhlasí.
Zní to absurdně? Protože to absurdní je.
Ale ne, Trump ještě nekončí. Když se ho finský prezident zeptá, co budou další kroky, odpoví něco ve smyslu: „Nevím. Někdo to musí říct, a pak se rozhodneme.“ Což by byla celkem fajn odpověď, kdyby ji nevypustil z úst člověk, který momentálně (bohužel) sedí v Oválné pracovně a není to stážista, ale prezident Spojených států.
A teď si představte, že žijete tři roky ve válce. Každý den vám létají rakety nad hlavou, ztrácíte přátele, z mapy světa mizí celá města. A pak přijde někdo, kdo jedním telefonátem tohle všechno omluví a oznámí mír, který není. A ani příměří. To zatím existuje jen v hlavách lidí, kteří neví nic o utrpení těch, kteří jsou válkou nejvíce postiženi.
Putin získal přesně to, co chtěl už od začátku: čas. A Trump mu ho dal zabalený v dárkové kazetě. Místo tlaku a jasných podmínek přináší „memorandum“. Místo solidarity s oběťmi války nabízí „možnost mluvit s oběma stranami“. A místo morálního postoje jen ukazuje slabost Západu.
Ale nebojte, prý je to „významný krok vpřed“. Jen není jasné, kam. Do bezedné diplomatické díry? Do kremelské náruče? Nebo rovnou zpět do devadesátek, kdy jsme si ještě mysleli, že na Putina platí diplomatické jednání?
Jedno je jisté. Pokud tohle byl Trumpův plán na světový mír, tak ať si příště raději zavolá do rádia a soutěží o novou Teslu. Výsledek bude totiž stejně smysluplný.
Zdroj: iDnes.cz
