Babiš by české vojáky nechal o hladu

Andrej Babiš opět zaperlil ve svém podcastu společně s Karlem Havlíčkem, a podivil se nad tím, že Ministerstvo obrany nakupuje pro českou armádu polní kuchyně. Ano, opravdu se ptal, proč něco tak zbytečného jako možnost připravit jídlo přímo v terénu, někdo považuje za důležité.

Přiznám se, že jsem si onu pasáž pustil několikrát za sebou, jestli jsem se nepřeslechl. Jenže bývalý premiér, miliardář a potravinový magnát to říkal s takovou jistotou, jako by jen on nejlépe rozuměl tomu, co voják potřebuje. A podle Andreje Babiše to rozhodně není teplé jídlo. Vlastně na co, když dnes máme vakuově balené párky, a trvanlivé konzervy. A v případě naší armády, aby byla zajištěna vlastenecká nit, by zcela jistě šlo o trvanlivé potraviny z koncernu Agrofert.

Jenže žádná armáda po celém svěrě se bez polní kuchyně neobejde. Nejde o žádný rozmar ministryně obrany, jde o nedílnou součást každého praporu. Jde o základní předpoklad toho, aby vojáci mohli v polních podmínkách vůbec nějak fungovat. Překvapit to ovšem může jen toho, kdo celý život jí ve vyhlášených restauracích, nebo v parlamentní kantýně.

Babišovo zmatené podivení se nad tím, proč armáda potřebuje polní kuchyně, je jako by se někdo divil, proč hasiči k hašení požáru potřebují cisterny s vodou. Odpověď je totiž v obou případech zcela prostá. Jinak to prostě nejde.

Netuším, zda jde o nějaký Babišův promyšlený a utajený plán. Například, že by se v případě potřeby do týlu vyslaly chladírenské vozy s logem Agrofertu. Vážně netuším, co se bývalému premiérovi honí v tomto případě hlavou. A ani bych se nedivil, kdyby občas snil o tom, jak naši vojáci pochodují do bitvy s praporem, na kterém se nese provolání „Za Agrofert!“

Nezbývá než si přát, aby v případě konfliktu nerozhodoval o zásobování jednotek někdo, kdo smýšlí právě jako Andrej Babiš. Rozhodně bych nechtěl vidět výraz vojáka, když mu někdo naservíruje kostelecké párky s hořčicí, a chlebem z Penamu.

Zdroj: Podcast Sorry jako