Článek
Vždy, když sleduji volební mítinky Andreje Babiše, cítím se jako na výpravě do vnitra studie lidské společnosti. Ne kvůli samotnému Babišovi, ten svým výstupem jen sleduje svůj vlastní politický cíl. Ale kvůli jeho oddanému fanklubu seniorů, kteří mají potřebu bránit svého vůdce s takovou vervou, že by se za ni nemusel stydět ani Václav Klaus na vrcholu své politické kariéry.
Nejnovější ukázka z Frýdku-Místku. Skupina gymnazistů si dovolila přijít na Babišův mítink s transparenty. Nehodili po nikom cihlu, neřvali do megafonu, prostě jen stáli a tiše nesouhlasili. Reakce některých přihlížejících důchodců? „Nemakačenkové!“, „Kreténi!“ a – pozor, tady už nejde o nějaký názor – „Válku na vás!“
Jako přát dětem, jak je tak rádi nazývají, válku, to už chce vážně silný žaludek. A přitom právě naši starší spoluobčané tak rádi hovoří o slušnosti a vymírajícím respektu mladých. Ale je to opravdu tak? Není ten obraz poněkud odlišný? Jak může mluvit o respektu někdo, kdo absolutně nesnese to, když se do debaty vloží někdo s jiným názorem a ještě k tomu když jde o mladého člověka? Právě v té chvíli mizí jakákoliv úcta i argumentace. Zůstane jen pasivně-agresivní koktejl hořkosti a nostalgie po dobách dávno minulých.
Senioři – a říkám to s úctou k těm, kteří opravdu myslí kriticky – mají někdy pocit, že životní zkušenosti jim automaticky poskytují právo k nadřazenosti. Jenže zkušenost není totéž co moudrost. Moudrý člověk si je totiž vědom toho, že jiný názor nelze považovat za útok, ale že jde o neoodělitelnou součást demokratického světa. Přesto právě na Babišových akcích jsou mladí cílem nadávek a urážek jen za to, že si dovolili neagresivně vyslovit svůj názor. A to ještě od lidí, kteří je označují za „děti“. Ironie, že?
Tady nejde o jeden incident. Podobné výjevy jsou běžnou součástí těchto mítinků. Ty jako by snad byly pro část seniorů nějakou zvláštní terapií, kde výpustí frustraci, která se v nich za roky nashromáždila. Ale místo vlastního sebereflexního uvolnění přijde salva vůči těm, kteří prostě jen vidí svět jinak. Přitom právo nesouhlasit je základní stavební kámen demokracie. A je paradox, že to byla právě generace dnešních seniorů, která o toto právo tak stála.
Každý má právo na svůj názor. I na ten Babišův. Ale nikdo by neměl druhému upírat právo s ním nesouhlasit. Zvlášť ne tak, že mu bude přát válku. To už není diskuse, to je morální bankrot.
Pokud někdo mladým vyčítá, že nemají úctu ke stáří, možná by měl začít u sebe. Možná kdyby se na chvíli zaposlouchali, zjistili by, že ti „nemakačenkové“ mají v hlavách víc, než jen TikTok a záchranu planety. A že když už někomu přejí něco špatného, tak by to rozhodně neměla být válka. Protože to je hranice, přes kterou by neměl přejít nikdo, natož ten, kdo tvrdí, že je díky prožité délce života moudrý a zkušenější.
Zdroj: Novinky.cz
