Temu prý obchází pravidla jako z učebnice: Tisíce reklamací, žádná odpovědnost

Temu patří mezi nejrychleji rostoucí online platformy světa. V Evropě získalo miliony zákazníků během pouhého roku a stalo se synonymem pro levné nákupy z Číny. Jenže právě tenhle úspěch přinesl otázku, kterou si začali klást nejen spotřebitelé, ale i právníci a úřady: je Temu opravdu tržiště, nebo už regulérní e-shop?

Podle Asociace pro elektronickou komerci (APEK) je situace jasná. Temu se aktivně účastní všech fází nákupu – propaguje konkrétní produkty, uděluje slevy, poskytuje zákaznický servis i vrácení peněz. A to všechno jménem prodejců, jejichž totožnost často zůstává nejasná.

„Temu už dávno překročilo hranici mezi zprostředkovatelem a prodejcem,“ říká advokát Michal Břežek z kanceláře Pelikán Krofta Kohoutek. „Z právního pohledu se chová jako obchodník, ale formálně se této odpovědnosti vyhýbá.“

Zákazníci, kteří se pokusili reklamovat vadné zboží, často potvrzují, že celý proces probíhá výhradně přes rozhraní aplikace nebo webu Temu. Formulář, adresa, komunikace – vše obstarává samotná platforma. V praxi tak nakupující vůbec nepřichází do kontaktu s původním prodejcem, i když podmínky tvrdí opak.

Balíky se přitom obvykle odesílají do evropských skladů, často v Nizozemsku, odkud je Temu přeposílá dále. Z pohledu uživatele to vypadá jako klasický e-shop – Temu vybírá peníze, posílá balíky a řeší reklamace. Rozdíl je pouze v tom, že za kvalitu či bezpečnost zboží právně nenese odpovědnost.

Další vrstvu zmatku přidávají názvy firem, které se objevují na fakturách a štítcích zásilek. Nejčastěji jde o společnosti Yucan Fulfillmentnebo WhaleCo Technology Ltd., obě úzce spojené s Temu. Spotřebitelé pak často ani netuší, kdo je skutečným prodejcem.

Podle právníků je to problém nejen etický, ale i právní. Evropské právo jasně říká, že zákazník musí vědět, s kým uzavírá kupní smlouvu. Pokud se všechny informace schovávají za rozhraní platformy, jde o klamání spotřebitele.

V USA už Temu podobné praktiky stály několik milionů dolarů. Ministerstvo spravedlnosti tam firmu vyšetřovalo kvůli fiktivním prodejcům a nejasným pravidlům odpovědnosti. Temu tehdy slíbilo nápravu – jenže v Evropě se mezitím situace opakuje.

Evropská komise proto v roce 2024 zahájila formální řízení proti Temu podle nového nařízení o digitálních službách (DSA). Cílem je ověřit, zda Temu plní povinnosti tzv. velmi velké online platformy (VLOP). Tyto společnosti musí kontrolovat prodejce, mazat nelegální nabídky a zajistit, že zákazník má přístup k pravdivým informacím o zboží.

Pokud se prokáže, že Temupravidla porušuje, hrozí mu pokuta až 6 % z celosvětového obratu– tedy miliardy korun.

Na přímé dotazy novinářů Temu obvykle odpovídá neurčitě. Místo jasných vyjádření odkazuje na vlastní obchodní podmínky. Jenže právě v nich je ukryt problém – dokumenty sice tvrdí, že kupní smlouva vzniká mezi zákazníkem a „externím obchodním partnerem“, ale samotné Temu vykonává všechny funkce skutečného obchodníka.

Podle právníků tak firma získává výhody e-shopu, ale bez povinností– například bez zodpovědnosti za škody či bezpečnost zboží. V případě sporu pak může jednoduše tvrdit, že není smluvní stranou.

Zákazníci se často spokojí s tím, že zboží dorazí, a to navíc levně. Temu nabízí lákavé slevy, bezplatné vrácení a přehlednou aplikaci – kombinaci, která dokáže přesvědčit i opatrnější uživatele. Jenže právě tato pohodlnost podle odborníků podporuje nebezpečný trend: slábnutí právní jistoty spotřebitele.

„Lidé si zvykli, že všechno řeší přes aplikaci. Nepřemýšlejí, kdo je druhá strana smlouvy,“ dodává Břežek. „A to je ideální prostředí pro firmy, které se chtějí vyhnout odpovědnosti.“

Evropská unie nyní slibuje přísnější kontrolu online tržišť. Diskutuje se o jednotném systému ověřování prodejců, který by měl zabránit prodeji padělků a nebezpečného zboží. Jenže i kdyby nové zákony prošly, platí jednoduché pravidlo – největší zbraní je opatrnost samotného spotřebitele.

Před každým nákupem se vyplatí ověřit, s kým smlouvu uzavíráte, a číst recenze nejen na zboží, ale i na samotného prodejce. Pokud komunikace probíhá výhradně přes platformu a firma nemá dohledatelné sídlo v EU, riziko je vždy na vaší straně.

Temu není první ani poslední, kdo rozmazal hranici mezi tržištěm a obchodem. Amazon, AliExpress či Shein řeší podobné výtky. Internetový obchod se vyvíjí rychleji než zákony – a právě proto dnes Evropa hledá způsob, jak zachovat svobodu trhu, aniž by se z něj stal divoký západ digitálního věku.

Jak poznamenal jeden z právníků: „Zprostředkovatel může být inovativní, ale pokud vydělává na důvěře lidí, musí také nést odpovědnost. Jinak se férový obchod stane jen další marketingovou iluzí.“

Zdroj: SeznamZprávy.cz (odkaz), zadnyspeky.cz