Vědci objevili parazita, který ovlivňuje mozek miliard lidí. Jak zjistit, že ho máte i vy?

Na pohled byste ji nepoznali – jediná buňka o velikosti pár mikrometrů. Přesto dokáže v lidském těle přežívat desítky let a ovlivnit jeden z nejkomplexnějších orgánů vůbec: mozek.

Toxoplasma gondii je mikroskopický parazit, který se do lidského organismu dostává nejčastěji přes špatně tepelně upravené maso, kontaminovanou vodu nebo kontakt s výkaly nakažené kočky.

Podle odhadů Světové zdravotnické organizace nese stopy infekce až třetina světové populace. A co je děsivější – většina lidí o ní vůbec neví. Parazit se totiž „ukryje“ v mozku, kde vytváří mikroskopické cysty a zůstává nečinný, často po celý život.

Jenže i v klidovém stavu může pomalu měnit prostředí, ve kterém náš mozek pracuje.

Dlouho se mělo za to, že toxoplazmóza je neškodná. Projevy připomínaly chřipku a většina nakažených o ní neměla tušení. Nový výzkum z Kalifornské univerzity v Riverside ale ukazuje, že situace je složitější.

Podle vědeckého týmu vedeného profesorkou Emmou H. WilsonovouToxoplasma zasahuje do komunikace mezi mozkovými buňkami – konkrétně mezi neurony a astrocyty, které zajišťují stabilní chemické prostředí v mozku.

Infekce snižuje počet tzv. extracelulárních váčků, které přenášejí signální molekuly mezi buňkami. Výsledkem je rozkolísání hladiny některých neurotransmiterů – například glutamátu.

„Pozorovali jsme, že i mírná infekce může narušit přenos informací mezi neurony,“ vysvětluje Wilsonová. „Pokud stoupne hladina glutamátu, může dojít k poruchám chování, křečím nebo problémům s koordinací.“

Jinými slovy: mozek nakaženého člověka začne fungovat trochu jinak – jemně, nenápadně, ale měřitelně.

To, co bylo dlouho jen hypotézou, začíná dostávat vědecké obrysy. U laboratorních myší vědci zjistili, že ztrácí přirozený strach z koček – což je pro parazita dokonalý trik, jak se dostat zpět do těla svého hlavního hostitele.

U lidí jsou dopady méně zřetelné, ale několik studií naznačilo, že nakažení jedinci mohou být náchylnější k riskování – například k rychlé jízdě, hazardu nebo impulzivnímu chování.

Neznamená to, že by Toxoplasma ovládala naši mysl jako ve sci-fi filmech. Spíše jemně mění poměry v mozku, což může mít drobný, ale soustavný vliv na rozhodování a emoce.

„Je to subtilní efekt, ne přímá manipulace,“ upozorňuje Wilsonová. „Ale i malá změna v chemii mozku může ovlivnit to, jak vnímáme riziko nebo reagujeme na stres.“

Až donedávna šlo toxoplazmózu potvrdit jen pomocí krevních testů na protilátky. Ty sice ukážou, že jste se s parazitem setkali, ale neprozradí, zda je infekce aktivní – nebo jestli parazit už zasáhl nervový systém.

Vědci z Kalifornie však objevili možnou novou metodu detekce. Zjistili, že změny v extracelulárních váčcích – tedy v „komunikačních kapslích“ mezi mozkovými buňkami – lze odhalit i z běžného krevního vzorku.

Pokud se tato metoda potvrdí, může jít o průlom. Lékaři by mohli infekci odhalit dříve, než začne poškozovat mozek, a vyvinout cílenější léčbu.

„Tyto váčky mohou sloužit jako biomarker,“ říká Wilsonová. „Jsou stopou, která prozradí aktivní infekci dřív, než se projeví první symptomy.“

Přestože výzkum zní alarmujícím dojmem, vědci uklidňují: většina nakažených nikdy nepocítí žádné potíže. Nebezpečná je infekce hlavně pro těhotné ženy a lidi s oslabenou imunitou, kde může způsobit zánět mozku nebo vážné poškození plodu.

Prevence je přitom prostá – důkladně tepelně zpracovávat maso, mýt ruce po kontaktu se zvířaty a vyhýbat se manipulaci s kočičím trusem, zejména u mladých koček, které jsou nejčastějším přenašečem.

Toxoplasma gondii není jen biologická kuriozita. Je i připomínkou, jak složitá a křehká je rovnováha mezi člověkem a mikroorganismy, které v něm žijí.

Většinu času si jich ani nevšímáme – a přesto možná jemně určují, kdo jsme a jak se chováme. Wilsonová to shrnuje jednoduše:

„Ne všichni paraziti nás ničí. Někteří jen nenápadně přepisují způsob, jakým myslíme.“

Zdroj: zoom.iprima.cz (odkaz), zadnyspeky.cz