Kam za klidem v Krkonoších? Zkuste rybníky u Martinic

Martinice v Krkonoších bývají pro většinu lidí jen jménem, které zahlédnou z okna vlaku. Ale kdo tu vystoupí, zjistí, že pár kroků od kolejí se otevírá úplně jiný svět. Stačí sejít z nádraží dolů po úzké asfaltce, která se brzy ztratí v lese, a kolem vás začne vonět vlhká půda, mech a borovice.

Cesta vede nenápadně, ale stojí skutečně za to – všechno tu směřuje k vodě. Po pár stovkách metrů se mezi stromy objeví první hladina. Les se odráží v klidné vodě a člověk má pocit, že se ocitl někde na pomezí snu a reality.

Nečekejte davy turistů ani parkoviště s bufetem. Tady se svět zpomalí. Jen čas od času projede kolem cyklista nebo se ozve smích dětí, které zkoušejí kameny házet „žabky“.

Největší z Martinických rybníků leží v klidném dolíku mezi lesy. Je obklopený trávou, rákosím a několika starými borovicemi, které vrhají v létě příjemný stín. Na jednom břehu stojí dřevěné odpočívadlo – prosté, ale dokonale zapadající do krajiny. Ideální místo pro svačinu, knížku nebo prostě jen pro to, abyste se posadili a nic nedělali.

V létě se tu koupe pár místních, rybáři sedí potichu na skládacích židličkách a čekají, jestli se pohnou splávky. Nikdo nikam nespěchá, nikdo se nepředvádí. Jen voda, vážky, občasné žbluňknutí a vůně lesa.

Místní tvrdí, že rybník má vodu čistou jako sklo. A opravdu – když se slunce opře do hladiny, vidíte až na dno, mezi stébly vodních trav a pískem. Všechno působí klidně, přirozeně, bez turistické okázalosti.

K rybníkům se dá dojít i dojet. Cesta vede po zpevněné lesní cestě, která je místy kamenitá, ale rozhodně sjízdná i pro běžná horská kola. Kopečky jsou mírné a odměnou je sjezd dolů k vodě, kde se dá v létě i smočit.

Rodiny s dětmi si výlet obvykle pochvalují – malí dobrodruzi tu mají o zábavu postaráno. Mezi rybníky teče potůček, přes který vedou dřevěné můstky. Děti je milují. Stejně jako pozorování žab a vážek, které si sem našly svůj domov.

Jen je potřeba počítat s tím, že po dešti bývá cesta místy rozblácená, takže pevná obuv nebo sandály s pásky jsou lepší volbou než bílé tenisky. Ale možná právě tenhle drobný diskomfort dává výletu autentický ráz – nic tu není „na efekt“.

Na první pohled to není místo, které by zaplnilo Instagram. Žádné molo do vody, žádné nápisy „love nature“ ani cedule s QR kódy. Jen obyčejný les, voda, kameny a ticho. A právě to je to, co dnešní svět potřebuje.

Člověk si tu uvědomí, jak málo stačí ke štěstí – pár kroků mimo civilizaci, trocha stínu, kus chleba s taveným sýrem a zvuk vody, který přehluší všechno ostatní.

Kdo hledá atrakce a stánky s klobásou, ten se tu bude nudit. Ale kdo hledá klid, vůni pryskyřice a pocit, že čas se dá zastavit, ten tu najde přesně to, co potřebuje.

Martinické rybníky mají kouzlo v každém ročním období. Na jaře, když se les probouzí a voda se leskne mezi čerstvými listy, je to malý zázrak. V létě se tu dá koupat, posedět u vody nebo se vydat dál po cestě směrem k Benecku. Na podzim zase celá krajina zrudne a zlatavé listí padá na hladinu jako malované.

A když přijde zima? Rybník zamrzne, sníh zakryje cesty a zůstane jen ticho. Když se tu člověk prochází, slyší pod nohama křupání sněhu a má pocit, že je někde na severu, daleko od lidí, přesto jen pár minut od vesnice.

Výlet k rybníkům u Martinic v Krkonoších je ideální pro ty, kdo nepotřebují zážitky na program, ale raději je objevují sami. Stačí hodina volného času, trochu chuti se projít a možná termoska s čajem.

Tohle není místo, kam se jezdí „vidět“. Je to místo, kam se jezdí cítit– klid, přírodu, obyčejnou radost z toho, že svět může být pořád jednoduchý.

Zdroj: autorský text Žádný Špeky