Kolik FPS nastavit při létání dronem: skutečný rozdíl mezi plynulostí a realitou

FPS – tedy „frames per second“ – znamená počet snímků, které kamera zaznamená během jedné sekundy. Lidské oko sice vnímá obraz jako plynulý už kolem 20 snímků, ale právě drobné rozdíly mezi 24, 30 a 60 FPS rozhodují o tom, zda bude video působit přirozeně, filmově, nebo spíš „herně“.

Mnoho pilotů dronů se domnívá, že čím více FPS, tím lépe. Jenže ve skutečnosti je to složitější. Vyšší frekvence sice přidá plynulost, ale často vezme obrazu atmosféru, kterou filmoví tvůrci tak pečlivě budují.

Každé video je tvořeno sérií statických obrázků. Čím víc jich kamera nasnímá, tím hladší pohyb v obraze vznikne. Klasické filmy používají 24 FPS– tento standard vznikl už v éře celuloidu a dodnes zajišťuje takzvaný film look, který lidský mozek vnímá jako „přirozený pohyb“. Televizní pořady a sportovní přenosy pracují se 50 nebo 60 FPS, aby pohyb vypadal co nejplynuleji.

Moderní drony ale zvládají i 120 či 240 FPS, určené především pro zpomalené záběry. A právě tady začíná hrát roli osobní vkus i záměr videa.

Pokud chcete, aby vaše letecké záběry připomínaly scénu z filmu, držte se 24 FPS. Obraz má pak jemný pohyb, příjemný motion blur a hloubku, kterou s vyšším FPS ztratíte. Ideální volba pro pomalé průlety nad krajinou, západy slunce nebo klidné momenty nad městem.

Zlatá střední cesta. Video působí přirozeně, ale stále dostatečně plynule pro běžné použití – od YouTube až po firemní prezentace. Tento režim se doporučuje i při kombinaci záběrů z více zařízení (např. kamery a dronu).

Při dynamickém letu nebo sportovních scénách pomůže vyšší snímková frekvence. Záznam je stabilní, bez trhání, a dá se zpomalit bez ztráty kvality. Pokud dron podporuje 120 FPS, využijte to pro efektní slow-motion momenty – třeba při průletu kolem auta, běžce nebo vodopádu.

Příliš mnoho snímků za sekundu může paradoxně zničit to, co dělá video atraktivním. Scény působí příliš „reálně“, někdy až sterilně, a ztrácí typický filmový šmrnc.

Navíc vyšší FPS znamená:

U menších modelů, jako je DJI Mini 4K nebo Mini 3, může být rozdíl viditelný – 60 FPS v jasném slunci často vede k příliš ostrému a „umělému“ dojmu, pokud nemáte nasazený ND filtr.

Snímků za sekundu je sice důležité číslo, ale samo o sobě nestačí. Klíčem je správný čas závěrky. Filmaři dodržují takzvané 180° pravidlo závěrky – tedy čas zhruba dvojnásobku FPS.

Tento poměr vytváří přirozený pohyb s jemným rozmazáním, které oko očekává. Kratší časy, jako 1/2000, sice dávají ostrý obraz, ale pohyb působí trhaně a „videoidně“.

Aby bylo možné natáčet s delším časem závěrky i za slunečného dne, je potřeba ND filtr – ten omezí množství světla a umožní držet správný poměr bez přepalu. Bez něj se při poledním světle neobejdete.

Vyšší FPS znamená více dat, která musí dron zpracovat. To se projeví nejen na velikosti záznamu, ale i na výdrži baterie a rychlosti přenosu obrazu. Například přepnutí z 30 na 60 FPS může zkrátit dobu letu o 2–3 minuty, což je u kompaktních dronů s průměrnou výdrží 25 minut znát. Také se zvyšuje riziko zpoždění při přenosu obrazu do ovladače – latence je vyšší, protože datový tok je dvojnásobný.

Volba FPS není o tom, kdo má vyšší číslo, ale o tom, jaký pocit chcete divákovi předat. Každý snímek je součástí příběhu, a pokud se naučíte s frekvencí pracovat vědomě, otevře se vám úplně nový způsob, jak vyprávět obrazem.

Nechte čísla stranou a zkuste vnímat, co dané nastavení dělá s atmosférou scény. Teprve pak pochopíte, že kouzlo leteckých záběrů nevzniká v menu kamery, ale v oku pilota, který ví, co chce ukázat.

Zdroj: Dronegenuity.com (odkaz), autorský text svetdronu.com