Hlavní obsah
Svět2000

Saúdská Arábie byla zelená: Objev starý 125 tisíc let odhaluje překvapivý život prvních lidí

Foto: Ilustrační_Iveta Mauci/Vytvořeno pomocí OpenAI

Pod nekonečnými písečnými dunami se ukrývá příběh krajiny, která kdysi vypadala úplně jinak. Místo vyprahlé pouště zde ležela rozsáhlá sladkovodní jezera, rostla vegetace a žila zvířata, která bychom dnes v Arábii rozhodně nečekali.

Reklama

Článek

Nový archeologický výzkum odhalil, jak v tomto prostředí před přibližně 125 tisíci lety žili, lovili a získávali potravu naši dávní předkové.

Objev u starověkého jezera Mundafan v jižní Saúdské Arábii nabízí mimořádně podrobný pohled do života lidí během takzvaného období Zelené Arábie. Vědci zde nalezli tisíce kamenných nástrojů, fosilie velkých zvířat i mikroskopické stopy rostlin, které dávní obyvatelé využívali při každodenních činnostech.

*Výzkum společně vedly Saúdská komise pro kulturní dědictví, Univerzita vědy a techniky krále Abdalláha (KAUST) a australská Griffithova univerzita. Výsledky byly publikovány v prestižním vědeckém časopise Science.

Poušť, která kdysi připomínala africkou savanu

Dnešní Arabský poloostrov si spojujeme především s rozsáhlými písečnými pouštěmi, extrémními teplotami a nedostatkem vody. Před 125 tisíci lety však byla situace výrazně odlišná.

Během posledního meziledového období panovalo v této oblasti teplejší a vlhčí klima. Pravidelné srážky vytvářely rozsáhlé vodní plochy, kolem nichž se rozvíjela vegetace a vznikaly podmínky pro život velkých savců i lidských skupin.

Pomocí satelitního modelování terénu vědci zrekonstruovali podobu dávného jezera Mundafan. Jeho rozloha dosahovala přibližně 340 kilometrů čtverečních a maximální hloubka činila 29 metrů. Nešlo tedy o pouhou sezónní kaluž, ale o rozsáhlý sladkovodní ekosystém, který mohl poskytovat stabilní zdroje vody a potravy.

Představa, že se na místech dnešních písečných dun pohybovali hroši, velbloudi a další velcí savci, tak není pouhou vědeckou fantazií. Potvrzují ji přímo nalezené fosilní pozůstatky.

Hroši, obří buvoli a gazely v srdci dnešní pouště

Archeologové a paleontologové zdokumentovali více než 500 fosilních vzorků rostlin a živočichů na více než 130 místech naleziště.

Mezi nejzajímavější nálezy patří pozůstatky hrochů, vyhynulých dlouhorohých buvolů, velbloudů, arabských přímorožců, gazel a pštrosů.

Tato skladba živočichů vypovídá o prostředí, které bylo podstatně bohatší na vodu a vegetaci než dnešní Arabský poloostrov. Jezero a jeho okolí představovaly přirozené útočiště, kde se soustřeďovala zvířata i lidé.

Právě dostupnost vody a rozmanitých zdrojů potravy pravděpodobně činila z této oblasti atraktivní místo pro dlouhodobější lidské aktivity.

Kamenné nástroje prozradily překvapivě vyspělé dovednosti

Jedním z nejvýznamnějších výsledků výzkumu je nález 5 511 kamenných nástrojů větších než dva centimetry. Více než 98 procent z nich bylo vyrobeno z pazourku.

Analýza ukázala, že jejich tvůrci používali takzvanou levalloiskou techniku. Jde o propracovaný způsob opracování kamene, při němž člověk nejprve připravil jádro horniny a následně z něj odštěpoval úlomky předem promyšleného tvaru.

Takové nástroje nebyly pouze náhodně opracovanými kameny. Jejich výroba vyžadovala plánování, zkušenosti a schopnost předvídat výsledek jednotlivých úderů.

Ještě zajímavější informace však přinesla mikroskopická a chemická analýza jejich povrchů. Vědci na nich objevili zbytky rostlinných materiálů, pryskyřic a dřevnatých tkání.

Tyto stopy naznačují, že lidé dokázali spojovat kamenné hroty s dřevěnými násadami a vyrábět tak složitější lovecké nástroje. Nešlo tedy jen o sběr potravy a používání jednoduchých nástrojů, ale o poměrně promyšlené využívání dostupných přírodních materiálů.

Rostliny jako potrava, surovina i možná zbraň

Mimořádně zajímavou část objevu představují rostlinné zbytky zachované na kamenných nástrojích.

Analýzy odhalily stopy hlíz, keřů, palmových listů a dalších rostlin. Některé z nich mohly sloužit jako potrava, jiné jako materiál pro výrobu pomůcek nebo zpracování vláken.

Vědci však narazili také na stopy některých toxických rostlin.

To otevírá pozoruhodnou možnost: dávní obyvatelé mohli využívat přírodní jedovaté látky při výrobě loveckých prostředků. Pokud se tato interpretace potvrdí, šlo by o významný doklad velmi raného využívání rostlinných toxinů v lovecké technologii v této části světa.

Výzkum zároveň přinesl jedny z nejstarších dokladů vegetace související s palmami, které byly v regionu dosud zaznamenány.

Z nálezů tak vystupuje obraz lidí, kteří dobře znali své okolí a dokázali využívat nejen zvířata a jejich zdroje, ale také širokou škálu rostlin.

Proč je tento objev tak výjimečný?

Jednotlivé fosilie, kamenné nástroje nebo pozůstatky rostlin nacházejí archeologové na různých prehistorických lokalitách poměrně často. Výjimečnost naleziště Mundafan spočívá v tom, že se všechny tyto důkazy zachovaly společně v jednom časově vymezeném archeologickém kontextu.

Vědcům to umožňuje skládat jednotlivé části dávného života dohromady. Mohou nejen určit, jaká zvířata v oblasti žila, ale také rekonstruovat, jak lidé vyráběli nástroje, připravovali lovecké vybavení, zpracovávali rostliny a využívali dostupné suroviny.

Toto naleziště nám poskytuje vzácný a detailní pohled na to, jak lidé žili v krajině, která se vůbec nepodobá dnešní Arábii,
uvedl profesor Chris Clarkson z Griffithovy univerzity.

Podle profesora Franse van Buchema z KAUST je mimořádně důležitá právě spolupráce odborníků z různých vědních oborů. Geologie, archeologie, botanika a mikropaleontologie společně umožnily vytvořit mnohem ucelenější obraz dávné krajiny a jejích obyvatel.

Zelená Arábie nám připomíná proměnlivost planety

Objev u jezera Mundafan není důležitý pouze pro poznání dávných lidských společností. Přináší také další důkazy o tom, jak výrazně se může prostředí Arabského poloostrova měnit v závislosti na klimatických podmínkách.

Oblast, kterou dnes charakterizuje extrémní sucho, byla v minulosti schopna podporovat rozsáhlé sladkovodní ekosystémy a bohatý živočišný i rostlinný život.

Právě tyto proměny mohly ovlivňovat pohyb lidských populací, jejich možnosti obživy i osidlování jednotlivých částí Arabského poloostrova.

Naleziště Mundafan tak představuje mnohem víc než jen soubor starých kostí a kamenných nástrojů. Je to unikátní časová kapsle, která nám umožňuje nahlédnout do světa, jenž zmizel před desítkami tisíc let.

Až se dnes člověk podívá na nekonečné písečné pláně Saúdské Arábie, může si představit, že právě pod nimi se kdysi rozprostíraly zelené břehy jezer, kolem nichž se pohybovala stáda velkých zvířat a lidé, kteří si zde budovali svůj každodenní život.

Poušť totiž nemusí být odjakživa pouští. A její písek může ukrývat příběhy, které zásadně mění naše představy o minulosti lidstva.

Zdroj: Univerzita vědy a techniky krále Abdalláha (KAUST), Saúdská komise pro kulturní dědictví a Griffithova univerzita; EurekAlert; vědecká publikace v Science, DOI: 10.1126/science.aef9342.

Další články