Článek
Američtí agenti CIA totiž na jedinou noc získali do svých rukou skutečnou sovětskou kosmickou loď. Prozkoumali její konstrukci, vyfotografovali technické detaily a všechno vrátili na původní místo tak dokonale, že si Sověti ničeho nevšimli.
Když 4. října 1957 vypustil Sovětský svaz na oběžnou dráhu Sputnik 1, svět vstoupil do nové technologické éry. Malá kovová koule o průměru přibližně 58 centimetrů obíhala Zemi rychlostí kolem 29 000 kilometrů za hodinu a vysílala charakteristické rádiové signály. Její pravidelné pípání se stalo symbolem začátku kosmického věku.
Pro Spojené státy však nešlo jen o vědecký úspěch soupeře. Sputnik představoval také vážné bezpečnostní varování. Jestliže Sovětský svaz dokázal dopravit družici na oběžnou dráhu, disponoval zároveň raketovou technologií, která mohla představovat hrozbu pro americké území.
CIA přitom o sovětských plánech věděla už před samotným startem. Podle vzpomínek její pracovnice Eloise Pageové měli Američané v květnu 1957 k dispozici informace o plánovaném datu i parametrech vypuštění. Skutečný úspěch Sovětů následně výrazně urychlil americké vesmírné ambice.
Souboj o Měsíc nabíral na obrátkách
Sovětský svaz na sebe nenechal dlouho čekat. Už v listopadu 1957 vyslal do vesmíru Sputnik 2 a v následujících letech pokračoval v sérii stále odvážnějších misí.
Američané odpověděli družicí Explorer 1, jejíž vědecký přínos pomohl položit základy pro vznik NASA.
Sovětský program Luna následně přinesl další historické úspěchy. Luna 2 se v roce 1959 stala prvním lidským výtvorem, který dosáhl povrchu Měsíce. Luna 3 pak pořídila vůbec první snímky jeho odvrácené strany.
Američané tak měli stále více důvodů zkoumat, jaké technologie jejich rival používá. A právě zde začíná příběh, který připomíná scénář ze špionážního filmu.
Sovětská výstava skrývala skutečný technologický poklad
V roce 1959 putovaly sovětské výstavy po různých zemích a představovaly úspěchy tamního průmyslu, vědy a techniky. Mezi vystavovanými exponáty nechyběly ani modely kosmických lodí Sputnik a Luna 1.
Americká zpravodajská služba však začala mít podezření, že jeden z exponátů není pouhou maketou. Sověti možná vystavovali skutečnou kosmickou sondu Luna, tedy zařízení, jehož konstrukce a technické řešení mohly Američanům prozradit mnoho o schopnostech sovětského kosmického programu.
Důstojníci CIA se proto pokusili zjistit pravdu. Jedné noci, když byla výstava uzavřena, získali k exponátu přístup a ověřili, že skutečně jde o autentickou kosmickou loď.
Následně zachytili přepravní dokumentaci, která jim umožnila sledovat její další cestu. Rozměry zásilky odpovídaly jejich zjištěním. CIA tak dostala příležitost, která se nemusela opakovat.
Operace Luna: Vesmírná loď jako kořist špionů
Plán to byl vskutku odvážný. Američtí agenti chtěli sovětskou sondu tajně otevřít, zdokumentovat její konstrukci a získat technické informace, aniž by kdokoli poznal, že s ní někdo manipuloval.
Do operace se zapojil čtyřčlenný tým vybavený fotografickou technikou, nářadím, žebříky, lany, svítilnami a dalšími pomůckami. Zpravodajci si dokonce předem připravili plán, jak se dostat do přepravní bedny bez viditelného poškození.
Když se nákladní vůz se sondou ocitl na předem vybraném místě, mohli začít.
Jediný přístup dovnitř vedl přes střechu dřevěné přepravní bedny. Agenti opatrně odstranili několik prken a dostali se ke kosmické lodi. Pracovali pod přenosným osvětlením a každý jejich pohyb musel být přesně promyšlený.
Uvnitř sondy pořizovali detailní fotografie technických značek, konstrukčních prvků a dalších důležitých součástí. Fotografické materiály průběžně odváželi k vyvolání, aby si ověřili, že jsou snímky dostatečně kvalitní.
Druhá část týmu se mezitím zaměřila na motorovou sekci. Agenti odstranili kryt základny a získali přístup k motorovým komponentům, upevňovacím prvkům i nádržím na palivo a okysličovadlo. Některé spojovací součástky dokonce demontovali a odeslali k podrobnější analýze.
Nešlo tedy jen o fotografování. Američané chtěli pochopit, jak je sovětská sonda skutečně postavena a jaké technologie využívá.
Sputnik, byla první umělá vesmírná družice Země vyrobená Sovětským svazem, která odstartovala v roce 1957 kosmickou éru lidstva. Způsobila šok v západních politických kruzích a nadšení u vědců po celém světě.
Největší problém? Vrátit všechno do původního stavu
Po dokončení průzkumu přišla možná nejtěžší část celé operace. Všechno muselo být vráceno na své místo.
Agenti museli znovu sestavit jednotlivé části sondy, opravit poškozené kabely a plasty a vrátit zpět všechny odstraněné kryty.
Největší komplikace nastala při opětovném upevňování kulovité části sondy uvnitř její přední sekce. Jeden muž se snažil dostat komponent do správné polohy v těsném prostoru, zatímco druhý se v zadní části pokoušel naslepo zachytit závit spojovací tyče.
Trvalo téměř hodinu, než se jim podařilo spojení dokončit.
Nakonec vrátili inspekční okénko, upevnili spodní kryt, zkontrolovali všechny součásti a znovu zakryli sondu plachtou. Dřevěnou bednu uzavřeli tak, aby nebylo patrné žádné neoprávněné otevření.
Kolem čtvrté hodiny ráno bylo všechno hotovo. O hodinu později se nákladní vůz vydal na původně plánovanou cestu. Sovětský úředník při kontrole zásilky nezjistil nic podezřelého.
Kosmická loď pokračovala ke svému dalšímu cíli. Ale její tajemství už mezitím ležela na stole amerických zpravodajců.
Špionážní operace, která pomohla dobýt vesmír
Operace Lunik představovala významný úspěch americké zpravodajské služby. (Úspěch, nebo technologická krádež?… pozn, redakce) Získané fotografie, technické údaje a analyzované součástky pomohly Američanům lépe pochopit možnosti sovětské kosmické techniky.
Informace o konstrukci, hmotnosti, pohonném systému a limitech užitečného zatížení byly důležité také při plánování dalších amerických vesmírných misí. CIA tak poskytla odborníkům cenné podklady pro hodnocení sovětských schopností a stanovování vlastních technologických cílů. (Asi ponechám bez reakce, neboli No comment.)
Tento skutečný příběh má navíc zajímavou symboliku. Zatímco svět sledoval soupeření dvou velmocí prostřednictvím startů raket a úspěchů kosmonautů, v zákulisí probíhala úplně jiná válka. Válka informací, technických znalostí a tajných operací.
Dnes, kdy lidstvo znovu míří k Měsíci prostřednictvím programu Artemis, působí příběh tajného proniknutí do sovětské kosmické lodi téměř neuvěřitelně. Připomíná však, že dobývání vesmíru nikdy nebylo jen otázkou raket, astronautů a vědeckých objevů.
Byl to také souboj zpravodajských služeb, ve kterém někdy stačila jediná noc, několik šikovných agentů a jedna nenápadná dřevěná bedna.
Hlavní údaje o sondě:
- Byla zkonstruována v druhé polovině 50. let 20. století Sergejem Koroljovem v Sovětském svazu.
- Na oběžnou dráhu byla vynesena 4. října 1957 upravenou dvoustupňovou nosnou raketou R-7, která byla upravená z vojenské verze pro kosmonautiku a přejmenovaná na raketu Sputnik. Odstartovala z kosmodromu Bajkonur na území Kazašské SSR. Patří do kategorie vědeckých družic.
- Obsahovala vysílač, který od 4. října do 25. října (21 dnů) 1957 vysílal na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz pípavý signál, který se ve své době stal symbolem počátku kosmické éry. Vysílaný signál umožňoval poprvé prověřovat zkreslení při přenosu z orbitální dráhy, tedy i vlastnosti atmosféry a ionosféry. Družice oblétala Zemi do 3.ledna 1958, kdy po 1 440 obletech vstoupila do zemské atmosféry a shořela.
- Počáteční parametry orbitální dráhy: výška 215×939 km, sklon 65,1°, doba oběhu 96,2 min, rychlost 7,8 km/s.
Citace ze ze zprávy: Teď znáte pravdivý příběh o tom, jak si CIA na noc „půjčila“ sovětskou kosmickou loď.