Článek
Nevíme, kde se sopka nacházela, ale můžeme dokázat, že zasáhla velkou část planety, říkají archeologové z Kodaně. Ve spolupráci s klimatickými vědci z Institutu Nielse Bohra, kolegové profesora Iversena, zjistili, že ledová jádra v Grónsku i Antarktidě obsahují důkazy, že kolem roku 2900 př. n. l., bylo do atmosféry vypuštěno velké množství síranů.
Pokud slunce kvůli mlze ve stratosféře po delší dobu téměř zmizelo, bylo by to extrémně děsivé, nejen pro lidi neolitu,
To naznačuje, že v této době pravděpodobně došlo k velké sopečné erupci. Zjistili jsme, že k této erupci došlo a že ji lze poměrně dobře datovat. Kromě ledových jader jsme také zkoumali vrstvy sedimentů v jezeře v nedalekém Německu, které v době erupce nese známky výrazného poklesu slunečního světla. Také studium letokruhů v Německu a USA odhalilo, že kolem roku 2900 př. n. l. měly slabý růst. Když jsme to všechno dali dohromady spolu s důkazy o jarních a letních mrazech v tomto období historie, měli jsme v tom jasno.
Nález slunečních kamenů a změny chování
Zhruba v období neolitu se jedna komunita v Dánsku rozhodla obětovat stovky takzvaných „slunečních kamenů“. Možná to udělali ve snaze obnovit přirozený řád a zachránit se před zkázou, nebo možná chtěli projevit svou vděčnost, že se slunce znovu vrátilo.
Archeologové při vykopávkách na místě Vasagård West na dánském ostrově Bornholm, které prováděli v letech 2013 až 2018, objevili celkem 614 kusů plochých břidlic s vyrytými motivy slunce a dalšími obrázky, které připomínají pole a zemědělskou produkci.
Astronomové počítali supermasivní černé díry. Pomáhaly i teleskopy NASA
Buňka během embryonálního vývoje využívá elektrické pole, které může fungovat i v jiných tkáních
Ve stejném období, kdy lidé neolitu byli postiženi jak klimatickými změnami, tak nemocemi, mohou archeologové doložit i posun v tradicích, kterých se pak dlouhou dobu drželi. Postupně zanikala tzv. kultura nálevkových pohárů, která dominovala asi před 5000 lety s charakteristickou keramikou a průchozími hroby.
Existující souvislosti mezi erupcí a slunečními kameny
Rune Iversen a jeho kolegové věří, že existuje velmi vysoká pravděpodobnost, že existuje souvislost mezi sopečnou erupcí, následnými klimatickými změnami a objevením rituálních obětí slunečních kamenů. Díle řekl, že: „Všechny tyto obrázky slunečních motivů jsme měli přesně ze stejné doby a že by se mohly vztahovat k určité události. To nás samozřejmě přimělo spekulovat, zda to nebylo způsobeno nějakou přírodní katastrofou.“
Dva takzvané sluneční kameny, což jsou malé ploché břidlicové kousky s jemně vyřezávanými vzory a slunečními motivy. Známé jsou pouze z ostrova Bornholm v Baltském moři.
Archeologické naleziště Vasagård se nachází na Bornholmu v Baltském moři.
Tato zjištění naznačují, že erupce, která zatemnila Slunce na celé severní polokouli, měla zásadní důsledky pro obyvatele Bornholmu v obdoní neolitu. I když neexistují žádné písemné prameny z tohoto období, vědci získávají představu o devastaci studiem starověkých řeckých a římských zpráv o takzvané „Césarově sopce“ (hora Okmok), která vybuchla na Aljašce v roce 43 př. n. l.. a která vyvolala hladomor a nemoci v celém Středomoří.
Srovnáváme tuto událost se sopkou Caesar, protože má v podstatě stejnou velikost. Bylo to popsáno v klasických zdrojích s drsnými zimami a špatnými léty. Prameny mluví o tom, že teploty v létě klesly třeba o sedm stupňů,
Ve svém článku výzkumníci vysvětlují, že jedinečné sluneční kameny ve Vasagård Westu mohly být proto uložené jako oběť s cílem přivést zpátky slunce a omezit rozsah této přírodní katastrofy.
