Jak vypadají hlavní měsíce Uranu? Vědci vytvořili modely

Představa, že by měsíce Uranu měly vodu, je velmi vzrušující. Pokud by měla podobné vlastnosti, jako má voda na Zemi, byly by velkým příslibem pro vývoj podmínek podporující budoucí osídlování. Jen voda ale nestačí. Důležité je také teplo a světlo, ale možná i další podmínky.

Vědci se už dlouho domnívají, že Titan by vzhledem ke své velikosti mohl s největší pravděpodobností udržet vnitřní teplo způsobené radioaktivním rozpadem. Vytvořili modely jejich vnitřního vývoje, současnou fyzikální strukturu a geochemické a geofyzikální znaky, které můžou být měřené současnými sondami.

Vědci předpokládají, že pokud si měsíce zachovaly kapalinu, je to pravděpodobně ve formě zbytkových oceánů. U Ariela a Umbriela jde o tloušťku menší než 30 km a u Titanu a Oberonu menší než 50 km. Miranda je příliš malá na to, aby na ni bylo teplo, a proto vědci nepředpokládají, že by na ni byla voda v jakékoli podobě (viz. obrázek).

Vědci zjistili, že vzhledem k tomu, že tenké zbytkové vrstvy mohou být hypersalinní (prostředí s vysokým obsahem soli), jejich vodivá magnetická pole by mohla být detekovatelná magnetometry budoucích kosmických sond.

Pokud je však oceán udržovaný především čpavkem a tedy hluboko pod bodem tuhnutí vody, pak může být jeho elektrická vodivost příliš malá na to, aby byla detekovatelná.

Vypočtené slapové Loveho číslo (k2) a disipační faktor (Q) jsou v souladu s hodnotami Q/k2 dříve odvozenými z dynamických vývojových modelů. Nízké Q/k2 odhadnuté pro Titan podporuje vědeckou hypotézu, že se na Titanii v současnosti nachází oceán.

Pod ledem a na vrstvách hornin bohatých na vodu a suchých hornin se nacházejí slané oceány. Miranda je ale příliš malá na to, aby udržela dostatek tepla pro vznik oceánské vrstvy.

Modelování, podrobně popsané v článku publikovaném v časopise Journal of Geophysical Research, bylo založeno na opětovné analýze dat ze sondy NASA Voyager.