Článek
Modrá planeta je unikátem nejen v naši Sluneční soustavě, ale i v širokém vesmíru. Není žádná jiná, která by měla vodu a oceány. A pokud někde taková je, vědci ji ještě neobjevili. Když ale čtu další a další vědecké objevy, pořád si říkám: Nedala by se taková „nová Země“ vytvořit pomocí lidského úsilí? Co má naše planeta a Měsíc navíc, co jiné nemají?
NASA poskytla své vzorky přivezené z Měsíce výzkumnému týmu z univerzity v Göttingenu a Institutu Maxe Plancka pro výzkum sluneční soustavy (MPS), aby analyzoval izotopy kyslíku ze 14 vzorků a společně s nimi provedl 191 měření minerálů ze Země.
Srážka s protoplanetou
Doteď převládala teorie, že Měsíc byl výsledkem srážky mezi ranou Zemí a protoplanetou Theia. Nálezy navíc podporují myšlenku, že voda se mohla na Zemi dostat na začátku jejího vývoje a nemusela být přidaná pozdními dopady meteoritů.
Izotopy jsou odrůdy stejného prvku, které se liší pouze hmotností svého jádra. Tým použil vylepšenou verzi „laserové fluorace“. Metoda, při které se kyslík uvolňuje z horniny pomocí laseru. Nová měření ukazují velmi vysokou podobnost mezi vzorky odebranými ze Země a Měsíce izotopu zvaného kyslík-17 (17 O). Izotopová podobnost mezi Zemí a Měsícem je dlouhodobý problém v kosmochemii, pro který byl vytvořen termín „izotopová krize“.
Ztratila Theia skalnatý plášť?
Jedním z vysvětlení je, že Theia ztratila svůj skalnatý plášť při dřívějších srážkách a pak narazila na ranou Zemi jako kovová dělová koule. Pokud by tomu tak bylo, Theia by dnes byla součástí zemského jádra a Měsíc by vznikl z vyvrženého materiálu ze zemského pláště,
Získaná data také poskytují vhled do historie vody na Zemi. Podle rozšířeného předpokladu dorazila na Zemi až po zformování Měsíce prostřednictvím řady dalších dopadů známých jako „Pozdní dýhování“. Protože Země byla těmito dopady zasažena mnohem častěji než Měsíc, měl by existovat také měřitelný rozdíl mezi izotopy kyslíku v závislosti na původu materiálu, který dopadl.
„Nicméně nová data ukazují, že tomu tak není, mnoho typů meteoritů lze vyloučit jako příčinu „pozdní fazety“, vysvětluje Meike Fischer, který pracoval v Institutu Maxe Plancka pro sluneční soustavu v době výzkumu. "Naše data lze zvláště dobře vysvětlit třídou meteoritů zvaných „enstatitští chondriti": jsou izotopově podobné Zemi a obsahují dostatek vody, aby byly výhradně odpovědné za vodu na Zemi.“
Od éry Apolla byly měsíční vzorky uložené v Johnsonově vesmírném středisku NASA v Houstonu a jsou k dispozici pro výzkum. Všechny měsíční vzorky analyzované v laboratoři v Göttingenu poskytla NASA.
