Článek
Řidiči, co jezdí málo, pod drobnohledem
Podle nových dat z Road Safety Report se ukazuje zajímavý paradox. Právě ti řidiči, kteří jezdí méně, nejčastěji vypínají asistenční systémy, které mají chránit jejich bezpečnost. Podle statistik třetina motoristů některé asistenty vypíná – nejčastěji jde o starší řidiče, kteří se s moderními technologiemi potýkají.
Řidiči s nájezdem pod 15 000 km bývají v této skupině zastoupeni nejvíc. Často asistenty odmítají, protože jim nevěří nebo jim jednoduše nerozumí. A to je problém, protože právě oni patří podle statistik mezi ty, kdo asistenty potřebují nejvíce.
Generační rozdíly jsou propastné
Zatímco mladší řidiči mezi 17 a 34 lety používají asistenty přirozeně a až dvakrát častěji, starší generace se jim spíš vyhýbá. Mladí jsou zvyklí na digitální technologie a adaptivní tempomat nebo hlídání jízdního pruhu berou jako standard.
Naopak starší řidiči, kteří sedají za volant jen občas, vnímají varovné signály a vibrace jako obtěžující. Pípání, brzdění či jemné zásahy do řízení pro ně často působí rušivě – a tak asistenty vypínají. Jenže právě oni bývají nejzranitelnější skupinou na silnicích.
Řidič s malým nájezdem
Povinné asistenty: bezpečnost vs. svoboda
Ve Velké Británii už probíhá debata o tom, zda by asistenty měly být povinně zapnuté. Návrh, který se dostal na stůl, by mohl zavést zákaz jejich vypínání. Podobné úvahy se ale šíří i v Evropě.
Zastánci tvrdí, že jde o logický krok – asistenti dokážou předejít nehodám způsobeným únavou, nepozorností nebo špatným odhadem situace. Kritici ovšem upozorňují, že povinné využívání může znamenat zásah do osobní svobody řidičů. Podle nich by technologie měly pomáhat, ne řídit za člověka.
Asistenční systémy nejsou všelék
Adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu, varování před čelní srážkou nebo asistence nouzového brzdění – to všechno mohou být skvělí pomocníci. Přesto je tu jeden zásadní problém: žádná technologie nenahradí pozorného řidiče.
Pokud se na asistenty spoléháme příliš, můžeme snadno usnout na vavřínech. Pokud je naopak ignorujeme, připravujeme se o jejich přínos. Zlatá střední cesta je klíčová – technologie má být partner, ne diktátor.
Co nás čeká dál
Povinné využívání asistenčních systémů zatím není realitou, ale trend je jasný. Automobilky tyto technologie integrují do většiny nových modelů a legislativa je tlačí do popředí.
Řidiči, kteří jezdí málo, se tak budou muset na změny připravit nejvíc. Statistiky ukazují, že právě u nich asistenti zachraňují nejvíce životů. A je dost pravděpodobné, že už v příštích letech bude vypnutí těchto systémů možné jen omezeně – nebo vůbec.
