Článek
Vesnickej Nářez. Devadesátky, které se dají znovu projít
Česká herní scéna není zaplavená projekty, které by se otevřeně hlásily k obyčejnému venkovu a každodenním zážitkům. Právě proto Vesnickej Nářez působí tak výrazně. Nejde o hru, která by chtěla konkurovat světovým blockbusterům. Míří jinam. Na vzpomínky, emoce a atmosféru doby, kdy život plynul pomaleji a zábava vznikala spontánně.
Hra vzniká v režii jediného vývojáře Jakuba Kříže a odehrává se na české vesnici na přelomu tisíciletí. Neidealizuje ji, ale ani zbytečně netlačí na drsnost. Ukazuje realitu takovou, jaká byla. Garáže plné nářadí, první úpravy motorek a aut, závody po okreskách, hospoda jako centrum dění i drobné brigády, díky nimž si člověk vydělal na benzín nebo lepší díly.
Svoboda bez šipek a úkolníčků
Základem Vesnickýho Nářezu je otevřený svět bez pevně daného scénáře. Hráč není veden za ruku a hra mu neříká, co má dělat dál. Vše se odvíjí od rozhodnutí, která dává smysl v rámci tehdejšího života. Začíná se skromně, často u starší motorky, kterou je potřeba dát dohromady. Postupně přichází auta, jejich úpravy i závody, kde nejde jen o výhru, ale i o reputaci.
Vedle techniky se řeší i samotná postava. Únava, stres nebo nedostatek peněz mají reálný dopad na každodenní fungování. Vztahy s ostatními postavami se mění podle chování, vzhledu i toho, jak hráč tráví čas. Všechno působí přirozeně a bez zbytečných herních berliček.
Nostalgie bez růžových brýlí
Vesnickej Nářez nestaví jen na příjemných vzpomínkách. Svět reaguje na chyby a lehkomyslnost. Rychlá jízda může přitáhnout pozornost policie, problémy se zákonem nejsou výjimkou a špatná rozhodnutí mají následky. Právě tahle rovnováha dává hře uvěřitelnost.
Zajímavé je, že titul nemá klasický příběh. Každý hráč si vytváří vlastní léto na vesnici. Někdo skončí u závodění, jiný u práce a někdo prostě jen projíždí krajinou a nasává atmosféru doby, kdy mobil nebyl samozřejmostí a svět končil za posledním polem.
Vesnickej Nářez je stále ve vývoji a datum vydání zatím známé není. Už teď ale ukazuje, že české hry mohou být silné i bez okázalosti. Stačí, když jsou poctivé, osobní a mají odvahu vyprávět obyčejné příběhy.
Zdroj: Visiongame.cz (odkaz)
