Jak hry lákají děti k utrácení. Loot boxy připomínají hazard víc, než se zdá

Dětský svět se v posledních letech přesunul do prostředí her, kde se mísí soutěživost, kreativita i setkávání s kamarády. Hry jsou často prezentované jako bezpečný prostor, který nic nestojí a přináší jen radost. Jenže ne všechny fungují tak nevinně, jak by se mohlo zdát. Velká část z nich staví na systému náhodných balíčků, které mohou děti přivést k utrácení způsobem, jenž připomíná chování v hazardních hrách.

Tyto balíčky, známé jako loot boxy, pracují se silnou emocí očekávání. Hráč zaplatí herní měnu a čeká, co v balíčku najde. Někdy je to obyčejný předmět, jindy vzácná položka, která má pro dítě velkou hodnotu. Právě tento moment náhody je tím, co na mladé hráče působí nejsilněji. Odborníci upozorňují, že jde o stejný princip, jaký využívají kasina. Nejde o konkrétní předmět, ale o samotné napětí a touhu po další výhře.

Vývojáři často přidávají do her i vlastní virtuální měny. U nich mizí pocit, že jde o skutečné peníze. Když dítě utrácí za herní balíčky přímo kartou, rodiče si snáz všimnou, že něco nehraje. Virtuální měna ale vytváří odstup a dítě může během několika minut utratit částku, kterou by při běžném nakupování nikdy neproinvestovalo. Výjimkou nejsou situace, kdy z účtu rodičů zmizí tisíce korun. V Česku se objevil i případ dítěte, které dokázalo během několika měsíců protočit částku přesahující dvě stě tisíc.

Psychiatrické výzkumy navíc ukazují, že dětský mozek reaguje na podobné situace výrazně citlivěji. Každá vzácná výhra spustí v mozku silnou odměnu, která podporuje chuť pokračovat dál. Dítě se pak k náhodným balíčkům vrací ne proto, že potřebuje konkrétní předmět, ale protože chce znovu zažít stejný proud emocí. Právě tato chemická reakce je podle odborníků důvodem, proč se hraní může u citlivějších dětí změnit v návykový vzorec.

Některé herní společnosti upravily systém loot boxů tak, aby se vyhnuly přímému zařazení do hazardu. Z předmětů už nelze vytvářet skutečný zisk a jejich prodej je často zablokovaný. Tím se sice zmírnil právní problém, ale psychologický efekt zůstal stejný. Pro dítě to pořád znamená napětí, očekávání a touhu zkusit to znovu.

Podobný mechanismus popsal i známý český youtuber, který se v minulosti věnoval otevírání loot boxů ve svých videích. Až po čase přiznal, že během roku přišel o více než milion korun, aniž by si tohoto procesu všiml včas. Teprve potom změnil svůj pohled a začal před tímto typem hraní varovat. Jeho zkušenost ukazuje, že problém se netýká jen dětí. U dětí je ale riziko mnohem vyšší, protože ještě neumí správně hodnotit následky a hodnotu peněz.

Neexistuje žádná aplikace, která by dítěti spolehlivě zabránila v tom, aby utrácelo za náhodné balíčky. Technologie dokáže nákup zkomplikovat, ale nemůže vysvětlit, proč by se dítě nemělo do podobného systému zapojovat. Právě proto odborníci zdůrazňují, že nejúčinnější ochranou je aktivní zájem rodičů o to, co jejich dítě hraje. Nejde o kontrolu, ale o rozhovor.

Rodič, který se dítěte zeptá, jak hra funguje a proč v ní utrácí peníze, má mnohem větší šanci včas odhalit, že se něco děje. Stačí projít nastavení, vytvořit limity pro nákupy a dítěti vysvětlit, co znamená hodnota peněz ve virtuálním prostředí. Důležitou roli hraje i to, že dítě musí mít prostor přiznat, když něco nezvládlo. Moralizování obvykle nefunguje, otevřený rozhovor ale ano.

Dnešní hry dokážou být skvělým místem pro zábavu i učení. Obsahují však prvky, které cílí na ty nejzranitelnější hráče. Děti potřebují někoho, kdo jim pomůže pochopit, jaký je rozdíl mezi radostí ze hry a systémem, který je navržený tak, aby je udržel co nejdéle a co nejčastěji přiměl utrácet.

Zdroj: Tn.nova.cz (odkaz), gamebot.cz