Článek
Zatímco na MTV běžely Nirvana a Spice Girls, ve světech počítačů začínala éra, která navždy změnila žánr akčních her. Střílečky z první osoby (FPS), jak je známe dnes, se zrodily právě tehdy. A nebylo to jen o pár titulech – šlo o doslova výbušnou dekádu plnou experimentů, krve, temnoty i kultovního humoru.
Roky 1992 až 1999 byly v herním průmyslu tím, čím je pro rock 70. léta – syrovým, průlomovým obdobím, kde každá novinka mohla být revolucí. Právě tady se rodili hrdinové, kteří nepotřebovali charakterní vývoj – stačil jim kvér, karta a mapa plná monster.
Wolfenstein 3D: zrození žánru
Psal se rok 1992, když id Software spustilo do světa Wolfenstein 3D. Ačkoliv šlo spíš o pseudo-3D iluzi, stačilo to k tomu, aby hráči zírali s otevřenou pusou – takhle blízko k nepříteli ještě nikdy nebyli. Stříleli jste nacisty, běhali po kobkovitých mapách a hledali tajné dveře. Byla to krvavá arkáda a začátek všeho.
Wolfenstein nastavil základní pravidla: rychlé tempo, sběr klíčů, tajné chodby a hlavně ten adrenalin, kdy se za rohem ozve „Achtung!“.
Doom: digitální revoluce v pekelném kabátě
Jen o rok později přišel Doom (1993) – hra, která z FPS udělala náboženství. Vylepšený engine, hororová atmosféra, soundtrack jako z metalového koncertu a pocit neustálého ohrožení. Tohle nebyla hra. Tohle byl útok na smysly.
Doom přišel s úrovněmi plnými démonů, teleportů, klíčů a tajemství. Ať už jste hráli s brokovnicí, plazmovkou nebo motorovkou, každá zbraň měla svou váhu – doslova. Doom nebyl jen technicky dál než konkurence – on vypadal, zvukově válcoval a hrál se jako nic před ním. A hlavně: byl to první herní hit, který se šířil přes školní sítě rychleji než virus.
Duke Nukem 3D: pixelová arogance s příchutí testosteronu
Rok 1996. Všichni si mysleli, že Doom je vrchol. Pak přišel Duke Nukem 3D. Herda testosteronu do slabin korektnosti. Duke nebyl jen další anonymní hrdina – on mluvil. A to hodně. A sprostě.
Interaktivní svět, záchody, televize, striptérky, výtahy. Všechno jste mohli zapnout, prohledat nebo zničit. Vtip byl ostrý, akce rychlá a atmosféra? Americký akční B-film převedený do pixelů.
Quake: vstup do opravdového 3D
Zatímco Doom a Duke jely na pseudo-3D enginu, Quake (1996) už byl plně polygonální. Přinesl gotický svět, temnější tón a hlavně multiplayer, který se stal základem esportu. S Quakem přišly pojmy jako rocket jump, deathmatch, ping, clan wars.
Navíc šlo o technickou revoluci: první engine běžící v plném 3D prostoru, podporující OpenGL, síťové hraní a první modifikace, z nichž se narodily další herní klasiky (ano, Team Fortress).
Heretic, Hexen, Blood a Shadow Warrior: zapomenuté drahokamy
Vedle těch největších hvězd tu byly i temné klenoty:
- Heretic (1994): fantasy Doom s kouzly a zbraněmi, které pálily jako plamenomet z jiného světa.
- Hexen (1995): temnější, komplexnější bratříček Heretica s volbou tří postav.
- Blood (1997): splatter-horror střílečka plná kultistů, náboženské symboliky a krvavých efektů.
- Shadow Warrior (1997): východní humor, katany, brokovnice a ještě víc nekorektnosti než v Dukovi.
Co dělá střílečky 90. let tak výjimečnými?
- Design: úrovně nebyly lineární. Hledaly se klíče, tajné dveře, teleporty.
- Zvuk: MIDI soundtracky, digitální hlášky, ambientní šumy.
- Styl: každá hra měla vlastní osobnost – od gotiky přes tech-horor až po čistý nadsazený humor.
- Modifikace a komunita: první seriózní moderská scéna, mapy, balíčky, wady, custom textury.
Byla to doba, kdy se hry ladily víc hlavou než grafikou. A kdy hráč měl pocit, že každý level je výzva, ne jen kulisa.
Zdroj: autorský text
