Článek
Ruská válečná propaganda dosáhla pozoruhodného mistrovství. Hlásí vítězství tak usilovně, že jí přestal věřit dokonce muž, který kdysi pomáhal rozpoutat ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny. Igor Girkin, známý také jako Strelkov, poslal ze své vězeňské cely vzkaz, ze kterého by Vladimiru Putinovi mohlo pořádně zhořknout ranní kafe. Jak informoval deník FORUM 24, bývalý velitel separatistů už nevidí šanci na strategické vítězství Ruska a dokonce varuje před osudem někdejší Jugoslávie. V Kremlu se přitom dál servíruje pohádka, podle které Donald Trump všechno zařídí, Zelenskyj zmizí, Ukrajina se vzdá a ruští vojáci se konečně dočkají triumfálního pochodu. Chybí pouze drobnost: skutečný triumf. Putinova propagandistická kuchyně tak připomíná restauraci, která nemá suroviny, kuchař utekl a číšník právě oznamuje hostům, že dostanou nejlepší večeři svého života.
Jenže na frontě se místo kremelských pohádek počítají úplně jiné výsledky. Podle aktuální analýzy Institutu pro studium války ruské velení opakovaně přehání vlastní úspěchy, zatímco ukrajinské protiútoky narušily jeho plány na ovládnutí celé Doněcké oblasti. To je pro zemi, která měla svého souseda původně rychle porazit, poněkud nepříjemná komplikace. Ruští generálové zřejmě objevili nový vojenský obor: dobývání území prostřednictvím tiskových zpráv.
Stačí nakreslit šipku, oznámit další postup a doufat, že se na skutečnou mapu nikdo nepodívá. Girkin mezitím obviňuje kremelské vedení, že místo rozhodných kroků čeká na zázrak.
A právě tady začíná ta nejšťavnatější ironie. Režim, který celé roky vysvětluje světu, že dokáže porazit každého protivníka, má podle vlastního válečného fanatika strategii připomínající člověka, který si koupil los, vyhodil účtenku a nyní požaduje vyplacení jackpotu.
Z Girkina ovšem nedělejme mírového myslitele, kterému se náhle rozsvítilo svědomí. Jak připomíná Rádio Svobodná Evropa, tento bývalý důstojník FSB dostal v Rusku čtyřletý trest za extremistické výroky namířené proti vedení země. Nizozemský soud jej navíc v nepřítomnosti odsoudil na doživotí v souvislosti se sestřelením letu MH17, při němž zahynulo 298 lidí. Girkin totiž neodsuzuje samotnou agresi. Vadí mu především to, že Putin podle jeho představ neválčí dostatečně rozhodně. To je asi stejně dojemné, jako kdyby si žhář stěžoval, že hasiči dorazili příliš brzy.
V ruské mocenské grotesce tak jeden zastánce války kritizuje druhého za to, že nedokáže uskutečnit jejich společné imperiální sny. A protože si dovolil veřejně pochybovat o schopnostech kremelského vládce, dostal příležitost přemýšlet o budoucnosti vlasti za mřížemi.
Girkin může z vězení kreslit černé scénáře, Putin může před kamerami dál vystupovat jako neomylný vojevůdce a státní televize může vyhlašovat vítězství třeba třikrát denně. Nic z toho však nevrátí život jedinému zabitému dítěti, nepostaví zpátky rozbombardovanou školu ani nevrátí domov rodině, která před válkou utekla.
A právě v tom spočívá skutečná tragédie celé kremelské frašky. Muži, kteří rozhodují o osudech milionů lidí, se přou o velikost svého budoucího vítězství, zatímco jejich válka dál ničí lidské životy.
Girkin se bojí, že Rusko skončí jako Jugoslávie. Mnohem naléhavější otázka však zní, kolik dalších nevinných lidí musí zemřít, než se Moskva vzdá představy, že velikost státu lze měřit množstvím cizího území, které dokáže obsadit. Protože skutečnou porážkou Ruska by nebyla ztráta jeho imperiálních snů. Bylo by jí, kdyby po všech těch mrtvých stále nedokázalo pochopit, že žádné impérium nestojí za jediný lidský život.