Satira: Babiš škrtá ČT. Voliči však chtějí zprávy i pohádky

Česká politika objevila ekonomický zázrak, proti kterému vypadá pohádka o bezedném měšci jako realistický dokument. Televizi sebereme část peněz, rozhlasu také, ale vysílání musí pokračovat, jako by se vůbec nic nestalo. A diváci? Ti by nejraději ušetřili, aniž by přišli o své oblíbené pořady.

Podle aktuálního průzkumu agentury NMS, jehož výsledky zveřejnily Novinky.cz, podporují tři čtvrtiny voličů vládních stran plánované patnáctiprocentní snížení rozpočtů České televize a Českého rozhlasu. Jenže téměř dvě třetiny příznivců ANO sledují ČT alespoň jednou týdně a významná část z nich očekává zachování zpravodajství, vzdělávacích i dětských pořadů. Nádherná představa! Nejlépe by bylo vypnout účetnictví, propustit kalkulačky a na Kavčích horách zřídit oddělení nadpřirozených ekonomických jevů. Tam by se konečně mohlo vědecky zkoumat, jak vyrobit stejný televizní program za podstatně méně peněz, aniž by si toho kdokoli všiml.

Zatímco vládní tábor vítá úspory, příznivci opozice hledí na stejný návrh jako na nebezpečný zásah do fungování médií. Proti snížení rozpočtů se podle průzkumu staví 71 procent opozičních voličů, zatímco mezi příznivci SPD podporuje škrty dokonce 83 procent dotázaných. Ještě půvabnější politický kotrmelec předvedli Motoristé. Jak rychlostí blesku připomněly Novinky.cz, právě jejich voliči patří k největším zastáncům zrušení poplatků, přestože strana před volbami slibovala jejich zachování. To už není obyčejná změna politického názoru, ale pozoruhodná ukázka pružnosti předvolebního programu. Představme si restauraci, která slíbí zachovat jídelní lístek, po volbách zruší kuchyni a zákazníkům oznámí, že mohou dál objednávat. Jen jim nikdo nesmí prozradit, kdo a za kolik bude vařit.

Ještě výmluvnější je pohled na otázku politického vlivu. Celých 44 procent respondentů se domnívá, že vládní reforma směřuje k posílení kontroly nad vysíláním, zatímco 42 procent tuto obavu odmítá.

Andrej (Bureš) Babiš přitom podle ČT24 ujišťuje, že jeho kabinet nebude zasahovat do redakční práce veřejnoprávních médií a chce zajistit stabilní financování. To je samozřejmě legitimní politický závazek, nikoli důkaz budoucího zasahování či jeho opaku. Jenže zatímco vláda nabízí sliby, opozice bije na poplach a obě strany soupeří o právo prohlásit se za skutečného ochránce diváků, kteří si především potřebují udělat vlastní názor. Veřejnoprávní média se tak mění v politický fotbalový míč, do kterého si každý rád kopne, ale když přijde řeč na pravidla, rozhodčího a budoucnost soutěže, všichni najednou hledají jiného pořadatele.

Na celé téhle grotesce je nejabsurdnější skutečnost, že se z debaty o fungování veřejné služby stala téměř otázka stranické příslušnosti. Přitom televizní zpráva není lepší ani horší podle toho, zda ji sleduje volič ANO, ODS nebo Pirátů. Rozhlasová reportáž nezískává hodnotu počtem koaličních hlasů a kvalitní dokument nevzniká díky tomu, že některý poslanec právě objevil úsporné opatření. O způsobu financování lze vést legitimní spor, včetně požadavků na efektivitu, hospodárnost a kontrolu veřejných prostředků. Stejně důležité jsou ovšem jasné záruky redakční nezávislosti, aby se o obsahu vysílání nerozhodovalo podle momentální nálady politických představitelů. A právě tady by mohlo začít skutečné překvapení: vláda by předložila přesvědčivý plán, opozice věcné připomínky a veřejnost by místo dalšího divadla dostala srozumitelnou odpověď. Jenže to by politici museli na chvíli odložit stranické dresy a přestat používat Českou televizi jako hřiště pro vlastní zápasy.

Protože největší tragédií by nakonec nebylo, kdyby stát změnil způsob placení televize a rozhlasu. Bylo by jí, kdyby se z veřejnoprávních médií stal majetek politického vítěze a z diváků pouhé publikum, které má držet ústa, platit účet a ještě zatleskat.