Článek
Nová analýza harvardského astrofyzika Abrahama Loeba vysvětluje, proč je při pátrání důležité dát přednost satelitním měřením před nepřesnými akustickými záznamy.
Dne 8. ledna 2014 zaznamenaly americké vládní družice mimořádně jasný záblesk v zemské atmosféře nad Tichým oceánem. Jeho původcem byl objekt označený jako CNEOS 2014-01-08, známý také pod zkratkou IM1. Už první analýzy naznačovaly, že nejde o běžný meteor. Jeho rychlost totiž výrazně převyšovala únikovou rychlost ze Sluneční soustavy.

Meteor vyfotografovaný astronautem NASA Ronem Garanem během meteorického roje Perseid 13. srpna 2011 z Mezinárodní vesmírné stanice.
Podle údajů zveřejněných v katalogu NASA/JPL dosahoval objekt rychlosti přibližně 44,8 kilometru za sekundu. Jeho trajektorie naznačovala, že mohl pocházet z mezihvězdného prostoru, tedy z oblasti mimo naši sluneční soustavu.
Mimořádnost tohoto případu podtrhla také skutečnost, že americké Vesmírné velitelství v oficiálním dopise z 1. března 2022 potvrdilo mezihvězdný původ jeho rychlostního vektoru s uváděnou mírou jistoty 99,999 procenta.
Kde přesně IM1 explodoval?
Právě lokalizace meteoritu se stala předmětem odborné diskuse. Nová studie Fernanda a jeho spolupracovníků z roku 2024, využila veřejně dostupná data z infrazvukových stanic, které zaznamenaly akustické vlny spojené s průletem objektu atmosférou.
Výsledkem byla oblast pravděpodobného výskytu ve tvaru elipsy s 90procentní mírou statistické spolehlivosti. Její poloosy měřily přibližně 186 a 388 kilometrů. Celková plocha takto vymezené oblasti dosahovala zhruba 227 000 kilometrů čtverečních.
Pod severním Atlantikem leží jizva dlouhá tisíce kilometrů

Astronomové odhalili nevídaný systém hvězdy podobné Slunci

To je mimořádně rozsáhlé území, které značně komplikuje případné pátrání po drobných úlomcích meteoritu.
Abraham Loeb ve své práci upozorňuje, že tato rozsáhlá oblast zahrnuje také podstatně přesnější lokalizační údaje získané americkými vládními družicemi a zveřejněné v katalogu NASA/JPL.
Podle těchto údajů se bod maximální jasnosti objektu nacházel na souřadnicích přibližně 1,3 stupně jižní šířky a 147,6 stupně východní délky, asi 90 kilometrů od ostrova Manus v Papui-Nové Guineji.
Lokalizační oblast měla rozměry přibližně 11,1 × 11,1 kilometru.
Proč jsou družicová data důležitější?
Loeb vysvětluje, že družicová měření zachytila přímo světelný projev meteoritu během jeho průletu atmosférou. Infrazvuková měření naproti tomu zaznamenávají zvukové vlny, které se šíří atmosférou a jejichž interpretace závisí na vzdálenosti, podmínkách šíření i rozmístění měřicích stanic.
Záznam z jediné stanice například nedokáže určit přesnou polohu události. Může pouze omezit její vzdálenost od stanice. K přesnější lokalizaci je zapotřebí kombinace měření z více míst.
Právě proto Loeb považuje družicová data za přesnější vodítko pro určení místa, kde se měl objekt nacházet při dosažení maximální jasnosti.
Důležitý je také samotný průběh rozpadu. Světelná křivka IM1 vykazovala tři výrazné záblesky, přičemž nejsilnější nastal až při poslední fázi. Celá série výrazných záblesků trvala přibližně 0,3 sekundy.
Při rychlosti 44,8 kilometru za sekundu urazil objekt během této krátké doby přibližně 13,4 kilometru. I proto má smysl rozlišovat mezi místem prvního vstupu do atmosféry a místem maximální jasnosti.
Expedice, která hledala pozůstatky mezihvězdného návštěvníka
V červnu 2023 se Abraham Loeb a jeho spolupracovníci vydali na expedici do oblasti Tichého oceánu, aby se pokusili nalézt materiál pocházející z objektu IM1.
Výprava probíhala od 14. do 28. června a zahrnovala celkem 26 průzkumných tras. Výzkumníci prohledávali oblast kolem družicově určeného lokalizačního bodu a také okolní území vzdálené několik desítek kilometrů.
Artemis není jen návrat na Měsíc. Je to příprava pro cestu na Mars

NASA chystá teleskop, který bude hledat mimozemský život, do kosmu poletí v květnu 2027

Nová infrazvuková analýza následně vyvolala otázky, zda expedice hledala na správném místě. Loeb však ve své studii odmítá představu, že by její plánování vycházelo z nepřesných akustických údajů.
Podle něj byla expedice založena především na přesnější lokalizaci z družicových pozorování, zatímco infrazvuková data poskytovala pouze širší oblast možného výskytu.
Co nám IM1 může prozradit?
Případ IM1 je zajímavý nejen kvůli svému pravděpodobnému mezihvězdnému původu, ale také kvůli možnosti získat fyzický materiál z objektu, který vznikl mimo naši planetární soustavu.
Pokud by se podařilo přesvědčivě identifikovat jeho úlomky, mohlo by to přinést jedinečné informace o materiálech a podmínkách v jiných hvězdných systémech.
Samotná studie Abrahama Loeba však nepředstavuje důkaz mimozemského původu případných nalezených materiálů ani neprokazuje, že IM1 byl umělým objektem. Zabývá se především přesností lokalizace a metodikou pátrání.
Jedno je ale jisté: IM1 představuje mimořádně zajímavý případ mezihvězdného tělesa, které se dostalo do bezprostředního kontaktu se Zemí. A otázka, zda se v hlubinách Tichého oceánu stále nacházejí jeho pozůstatky, zůstává fascinující výzvou pro současnou vědu.
*Poznámka redaktorky: Je důležité nepřekračovat závěry samotného dokumentu. Loeb zde obhajuje přesnost družicové lokalizace a postup expedice. Nejde o studii dokazující mimozemskou technologii. A právě toto rozlišení dodává článku věrohodnost.
Zdroj: Abraham Loeb, Peak-Brightness Localization of the CNEOS 2014-01-08 (IM1) Fireball, Harvard University – Galileo Project

