Článek
Vědci objevili mimořádně vzácný hvězdný systém, který pravidelně vysílá záhadné rádiové pulsy v osmiminutových intervalech. Za tímto neobvyklým signálem stojí dvojice hvězd, jejichž spojení dosud nebylo v podobné podobě pozorováno.
Objev může pomoci odhalit nové informace o magnetických polích, hvězdných erupcích i dosud málo pochopených procesech ve vesmíru.
Mrtvá hvězda v neobvyklém partnerství
Nově objevený systém s označením GPM J071507−114153 se nachází více než 5 000 světelných let od Země. Tvoří jej dvě hvězdy obíhající kolem společného těžiště. První je bílý trpaslík (mimořádně husté jádro hvězdy, která již vyčerpala své jaderné palivo a prošla závěrečnou fází vývoje), jeho společnicí je hvězda spektrálního typu G, tedy objekt podobný našemu Slunci.
Právě toto spojení činí objev tak výjimečným. Astronomové totiž poprvé zachytili pravidelné rádiové pulsy pocházející ze systému, v němž bílý trpaslík obíhá kolem hvězdy podobné Slunci. Dosavadní pozorování podobných signálů se většinou týkala dvojic, ve kterých se nacházely menší a chladnější červení trpaslíci.
Vědci tak získali důležitou příležitost lépe pochopit, jak podobné hvězdné systémy fungují a odkud přesně jejich záhadné signály pocházejí.
NASA chystá teleskop, který bude hledat mimozemský život, do kosmu poletí v květnu 2027
Virtuální Země bez života může odhalit jiné mimozemské civilizace
Vesmírný maják, který se pravidelně probouzí
Objevený systém patří do skupiny objektů označovaných jako dlouhoperiodické přechodné jevy (Long Period Transients – LPT). Tyto vesmírné objekty jsou charakteristické tím, že vysílají intenzivní rádiové signály, které se v pravidelných či opakujících se intervalech zapínají a vypínají. Jejich perioda může trvat několik minut až několik hodin.
První objekt tohoto typu objevil výzkumný tým ICRAR v roce 2021. Od té doby astronomové zaznamenali přibližně tucet podobných systémů. Přestože se jejich výzkum postupně rozšiřuje, mechanismus vzniku těchto signálů zůstává z velké části záhadou.
Nový objev přináší zásadní posun. Díky mimořádné jasnosti rádiových pulsů mohli vědci sledovat pohyb bílého trpaslíka na jeho oběžné dráze kolem druhé hvězdy. To jim umožnilo určit, že zdroj záření se nachází v jeho bezprostřední blízkosti, případně přímo na něm.
Poprvé jsou pulsy dostatečně jasné, abychom mohli pozorovat bílého trpaslíka pohybujícího se na oběžné dráze kolem jeho průvodce,
Rádiové vlny odhalily také hvězdné bouře
Výzkum přinesl ještě jedno překvapivé zjištění. Rádiové signály umožnily astronomům zaznamenat také projevy hvězdné aktivity na druhé hvězdě, která je podobná našemu Slunci.
Vědci zachytili erupce a rozsáhlé struktury magnetického pole, které připomínají sluneční protuberance. Jde o mohutné oblouky plazmatu vystupující z povrchu hvězdy a udržované silnými magnetickými poli.
Podobné procesy známe i ze Slunce. Jejich projevy mohou souviset s magnetickými bouřemi a v případě Země také s polárními zářemi.
Zvlášť pozoruhodné je, že astronomové dokázali tyto děje sledovat na vzdálenost přesahující 5 000 světelných let. Radioastronomie tak znovu ukazuje, že dokáže odhalit nejen vzdálené objekty, ale také dynamické procesy probíhající na jejich povrchu.
Více než 100 hodin dat a několik špičkových observatoří
K objevu vedla rozsáhlá mezinárodní spolupráce. Vědci nejprve zachytili signál pomocí australského radioteleskopu Murchison Widefield Array (MWA), který prohledával rozsáhlé oblasti Mléčné dráhy.
Následně využili jihoafrický radioteleskop MeerKAT k přesnému určení polohy zdroje. Optická pozorování havajské observatoře W. M. Keck pak potvrdila souvislost rádiového signálu s hvězdou podobnou Slunci.
Významnou roli sehrál také superpočítačový komplex Pawsey Supercomputing Research Centre, kde vědci zpracovali více než 100 hodin rádiových dat. Právě jejich podrobná analýza umožnila ověřit pohyb bílého trpaslíka a lépe pochopit charakter celého systému.
Teprve začátek nových vesmírných objevů?
Vědci se domnívají, že současný objev může být pouze předzvěstí mnohem většího množství poznatků. Velká očekávání vkládají především do budované soustavy radioteleskopů Square Kilometre Array Observatory (SKAO), která bude zahrnovat dvě hlavní části – SKA-Low v Austrálii a SKA-Mid v Jižní Africe.
Jak upozorňuje Dr. McSweeney, jestliže už současné přístroje dokážou odhalovat tak neobvyklé hvězdné systémy, možnosti budoucích observatoří mohou být ještě mnohem zajímavější.
Objev GPM J071507−114153 tak není jen příběhem o dvou hvězdách a osmiminutovém rádiovém signálu. Je také důkazem, že vesmír stále ukrývá procesy, kterým zatím příliš nerozumíme. A možná právě pravidelné signály z podobných vzdálených systémů pomohou astronomům odhalit další dosud neznámé kapitoly vývoje hvězd.
Zdroj: EurekAlert; Mezinárodní centrum pro radioastronomický výzkum (ICRAR); Curtin University. Studie byla publikována v odborném časopise Nature Astronomy;