Hlavní obsah
Svět2000

Vědci objevili záhadné kovové kuličky, které dopadly do oceánu po průletu objektu IM1

Foto: Iveta Mauci/Vytvořeno pomocí OpenAI

Před více než deseti lety vstoupilo do zemské atmosféry těleso, které podle astronomických výpočtů přiletělo z prostoru mimo naši Sluneční soustavu. Jeho příběh však neskončil výbuchem nad Tichým oceánem.

Reklama

Článek

Tým harvardského astrofyzika Abrahama Loeba se vydal hledat jeho pozůstatky na dno oceánu. Výsledkem expedice byl nález přibližně 850 mikroskopických kuliček, z nichž některé vykazují mimořádně neobvyklé chemické složení.

Mezihvězdný návštěvník, který překvapil astronomy

Už první analýzy naznačovaly, že nejde o běžný meteor. Jeho rychlost totiž dosahovala přibližně 45 kilometrů za sekundu, tedy hodnoty převyšující únikovou rychlost ze Sluneční soustavy. Trajektorie objektu navíc naznačovala, že přiletěl z mezihvězdného prostoru.

Mimořádnost případu podtrhla skutečnost, že americké Vesmírné velitelství v oficiálním dopise z 1. března 2022 potvrdilo mezihvězdný původ jeho rychlostního vektoru s uváděnou mírou jistoty 99,999 procenta.

Podle těchto údajů se bod maximální jasnosti objektu nacházel přibližně 85 až 90 kilometrů severně od ostrova Manus v Papui-Nové Guineji.

Družicová data vymezila oblast s rozměry přibližně 11 × 11 kilometrů. Právě tato lokalizace se stala hlavním vodítkem pro následnou oceánskou expedici.

„Vědecká válka o kovové kuličky: Harvard tvrdí jedno, nezávislí vědci druhé“

Proč tomu tak je:

  1. Harvard zveřejnil výsledky chemických analýz a identifikoval neobvyklou skupinu BeLaU.
  2. Následně zkoumal také mikroskopickou strukturu částic.
  3. Nezávislý tým v roce 2025 přišel s vysvětlením, že velká část materiálu může být sopečného původu.
  4. Jiná odborná práce zpochybnila samotnou lokalizaci meteoritu a souvislost nalezených vzorků s IM1.

*Můj osobní redakční závěr: Nejzajímavější příběh není tvrzení, že vědci našli mimozemskou technologii. Je jím skutečnost, že se na dně Tichého oceánu podařilo získat materiál s neobvyklým chemickým složením, jehož původ vyvolal odborný spor. A právě tento spor stojí za podrobné sledování.

Expedice na dno Tichého oceánu

V červnu 2023 se Abraham Loeb a jeho spolupracovníci vydali do oblasti severně od ostrova Manus. Cílem bylo najít případné pozůstatky mezihvězdného objektu IM1.

Vědci využili výzkumnou loď M/V Silver Star a speciální vlečný magnetický systém. Ten tvořilo zařízení vybavené stovkami silných neodymových magnetů a kamerami, které umožňovaly sledovat průběh průzkumu mořského dna.

Během expedice mezi 14. a 28. červnem 2023 prohledali vědci přibližně 0,06 kilometru čtverečního mořského dna.

Výsledek překonal očekávání v jednom zásadním ohledu: podařilo se získat přibližně 850 drobných částic ve tvaru kuliček a úlomků. Jejich průměr se pohyboval přibližně od 0,1 do 1,3 milimetru.

Částice byly následně roztříděné a odeslané k podrobné laboratorní analýze. Vědci využili moderní metody, včetně rentgenové fluorescenční analýzy, elektronové mikroanalýzy a hmotnostní spektrometrie.

Cílem bylo zjistit, z jakých prvků jsou částice složeny a zda jejich chemické vlastnosti odpovídají známým materiálům ve Sluneční soustavě.

Chemická analýza odhalila tři zajímavé skupiny

*Dne 23. září 2024 oznámil projekt Galileo zveřejnění nové vědecké práce v odborném časopise Chemical Geology. Studie s názvem Chemical classification of spherules recovered from the Pacific Ocean site of the CNEOS 2014-01-08 (IM1) bolide představila výsledky chemického rozboru nalezených částic.

Vědci rozdělili analyzované kuličky do několika skupin podle jejich chemického složení.

První skupina: Primární materiál

Přibližně 78 procent analyzovaných kuliček bylo zařazeno mezi takzvané primitivní částice. Jejich chemické složení nebylo výrazně ovlivněno procesy planetární diferenciace, tedy oddělováním jednotlivých materiálů uvnitř vznikajících planetárních těles.

Druhá skupina: D-typ

Zbývajících přibližně 22 procent tvořila skupina, kterou vědci označili jako D-typ. Tyto částice vykazují známky planetární diferenciace a jejich složení se liší od dříve popsaných typů kosmických mikročástic.

Autoři studie připouštějí, že některé z těchto částic mohou mít pozemský původ. U dalších se však nepodařilo jejich původ jednoznačně určit.

Třetí skupina: BeLaU – největší chemická záhada

Zvláštní pozornost vědci věnovali části kuliček ze skupiny D-typu. Označili je jako BeLaU podle tří chemických prvků, které obsahují ve výrazně zvýšených koncentracích:

  • Be – beryllium
  • La – lanthan
  • U – uran

U některých částic byly koncentrace těchto prvků až tisíckrát vyšší než hodnoty používané pro srovnání s běžným materiálem Sluneční soustavy.

Podrobnější hmotnostní spektrometrická analýza dvanácti těchto kuliček ukázala, že jejich složení odpovídá vysoce diferencovanému materiálu. Autoři studie upozorňují, že se chemicky odlišuje od všech dosud známých materiálů Sluneční soustavy.

Jako nejbližší srovnání uvádějí některé vlastnosti měsíčního materiálu označovaného jako KREEP, avšak ani toto srovnání nevysvětluje všechny pozorované chemické zvláštnosti.

Právě původ těchto částic zůstává jednou z nejzajímavějších otevřených otázek celého výzkumu.

Znamenají neobvyklé prvky důkaz mimozemské technologie?

Tady je potřeba zachovat vědeckou opatrnost.

Neobvyklé chemické složení automaticky neznamená, že materiál pochází z uměle vytvořeného objektu. Samotní autoři studie připouštějí, že některé nalezené částice mohou mít pozemský původ. Je také důležité rozlišovat mezi částicemi nalezenými v oblasti předpokládaného průletu IM1 a částicemi, u nichž byl skutečně prokázán původ z tohoto objektu.

Vědecká práce výslovně uvádí, že přímou souvislost všech získaných vzorků s IM1 nelze prokázat.

To je zásadní omezení interpretace výsledků. Mořské dno může obsahovat materiál pocházející z různých zdrojů, včetně sopečné činnosti, průmyslového znečištění nebo starších kosmických částic.

Přesto je chemické složení některých vzorků natolik neobvyklé, že si zaslouží další výzkum.

Co bude následovat?

Abraham Loeb a jeho spolupracovníci považují dosavadní výsledky za začátek rozsáhlejšího pátrání. V původním oznámení z roku 2024 hovořili o přípravě další expedice, jejímž cílem má být nalezení větších úlomků původního tělesa.

Tentokrát chtějí využít dálkově ovládané podmořské zařízení, které by umožnilo sledovat sběr materiálu v reálném čase a přesněji dokumentovat jeho původ.

Větší úlomek by mohl nabídnout mnohem přesvědčivější důkazy než drobné kovové kuličky. Vědci by mohli zkoumat jeho vnitřní strukturu, izotopové složení i další vlastnosti, které by pomohly určit, zda skutečně pochází z mezihvězdného objektu.

Foto: Iveta Mauci/Vytvořeno pomocí OpenAI

Mezihvězdná výprava za kovovými kuličkami. Je meteorit bratrancem záhadného objektu Oumuamua?

IM1 a hranice našeho poznání

Příběh objektu IM1 ukazuje, jak se postupně mění moderní astronomie. Vědci už nemusí pouze pozorovat vzdálené objekty prostřednictvím teleskopů. Díky kombinaci družicových měření, oceánografických technologií a pokročilých laboratorních metod se mohou pokusit získat také fyzický materiál z těles, která přiletěla z mezihvězdného prostoru.

Zatím neexistuje potvrzený důkaz, že nalezené kuličky opravdu pocházejí přímo z IM1.  A nemáme ani důkaz, že by šlo o pozůstatky mimozemské technologie.

Existuje však něco jiného: mimořádně zajímavý soubor materiálů, z nichž některé vykazují chemické vlastnosti, které dosud nemají jednoznačné vysvětlení.

A právě to je na celém případu nejzajímavější. Pokud se někdy podaří získat větší, jednoznačně identifikovaný úlomek mezihvězdného tělesa, mohli bychom poprvé v historii zkoumat materiál, který vznikl v jiné hvězdné soustavě.

Jaké testy vědci skutečně provedli?

Z dostupných publikací lze sestavit přehled laboratorních metod:

Test | Co zjišťuje

Mikro-RFA - Základní chemické složení částice

Elektronová mikroanalýza - Rozložení prvků v jednotlivých částech vzorku

ICP-MS - Velmi přesné koncentrace stopových prvků

Elektronová mikroskopie - Povrch, struktura a morfologie

Analýza izotopů železa - Pomáhá rozlišovat možné původy materiálu

Analýza mikrokrystalů - Zjišťuje známky rychlého ochlazení a roztavení

Co je v celém případu nejspornější?

Tři otázky, které rozhodují o celém příběhu:

  1. Pocházejí kuličky skutečně z IM1? Zatím to nebylo jednoznačně prokázáno. O přesnou lokalizaci události existuje zásadní spor.
  2. Je jejich chemické složení skutečně neobvyklé? U skupiny BeLaU jsou publikovány velmi neobvyklé hodnoty. Jejich interpretace a původ však zůstávají předmětem diskuse.
  3. Mohou být pozůstatkem mimozemské technologie? Žádná z uvedených studií takový závěr nedokazuje. Neobvyklé chemické složení není samo o sobě důkazem umělého původu.

Možná nakonec zjistíme, že vesmír ukrývá mnohem rozmanitější stavební materiály, než jsme si dosud dokázali představit.

Další články