Satira: Sládek pákou porazil Ovčáčka. G MMA předvedlo další bizár

Česká politická historie se v sobotu 31. října dočkala okamžiku, který by nevymyslel ani pořádně opilý scénárista. Někdejší republikánský bouřlivák Miroslav Sládek se postavil proti bývalému hradnímu mluvčímu Jiřímu Ovčáčkovi. Žádná parlamentní debata, žádné prezidentské tiskové prohlášení, ale klec na galavečeru G MMA v pražské Nové Spirále. Jak informoval portál ŽivotvČesku.cz, organizátoři nakonec odhalili překvapivou bojovou disciplínu: obyčejnou páku. Sládek zvítězil 3:0 a Ovčáček přiznal, že ho soupeř překvapil. Po desetiletích politických projevů, tiskových konferencí a veřejných přestřelek se konečně našel způsob, jak známé tváře přimět, aby na chvíli zavřely ústa a pracovaly rukama. Škoda jen, že podobná disciplína nebyla povinnou součástí předvolebních televizních debat. Česká politická kultura by možná ušetřila celé hodiny nesmyslných proslovů.

Sládek dorazil v obleku, kravatě a klobouku, jako by si právě odskočil z politického mítinku, na kterém se omylem otevřely dveře do tělocvičny.

Ovčáček naproti tomu zvolil červené tričko a výraz člověka, který možná očekával úplně jiný druh pracovního pohovoru.

Oba se usadili k polstrovanému stolu a začalo přetlačování, při němž nebylo potřeba vysvětlovat volební program ani citovat někdejší prezidentské výroky. Sládkova ruka zkrátka rozhodla. Bulvární web Expres.cz navíc popsal rozpačitou atmosféru galavečera a poloprázdnou halu. Organizátoři tak možná objevili nový obchodní model: prodávat bojovou show, přivést politické pamětníky a hlavní sportovní náčiní vypůjčit z repertoáru školního tělocviku. Ještě přidat švihadlo, žíněnku a soutěž ve skoku přes kozu a vznikne olympiáda politických veteránů.

Původně se přitom měl Sládkovi postavit bývalý premiér Jiří Paroubek. Jak už v září uvedl deník iDNES.cz, ten svou účast nakonec odmítl a nastoupil za něj Ovčáček. Česká politická minulost tak dostala náhradníka stejně pohotově jako fotbalové mužstvo po zranění útočníka. Zajímavé je především to, jak snadno lze někdejší politickou slávu proměnit v atrakci, kterou stačí zavřít za pletivo a nasvítit reflektory. Kdysi se tito muži objevovali na televizních obrazovkách kvůli skutečné politice, dnes se jejich známá jména hodí k propagaci zábavního programu.

A divák může obdivovat pozoruhodný kariérní vývoj: od veřejných projevů přes prezidentské tiskovky až k okamžiku, kdy nejdůležitější otázkou večera je, komu dříve spadne zápěstí na podložku.

Na celém představení je nejkomičtější, že souboj nakonec působil téměř civilizovaněji než mnohé politické hádky. Soupeři se drželi pravidel, rozhodčí dohlížel na průběh a výsledek byl jednoznačný. Žádné nekonečné vysvětlování, kdo za co může, žádné svalování odpovědnosti na novináře ani obviňování protivníka z účelové kampaně. Pouhé tři souboje a hotovo. Jenže za úsměvnou podívanou se skrývá poněkud trpký obraz společnosti, která dokáže proměnit téměř každou veřejně známou tvář v komerční atrakci. Politická minulost se stává reklamou, někdejší funkce vstupenkou do klece a veřejná pozornost zbožím na prodej. Sládek vyhrál páku, Ovčáček získal zkušenost a pořadatelé další mediální titulky. Jenže skutečnou pointou není ani vítězství, ani porážka.

Je jí představa, že lidé, kteří kdysi ovlivňovali veřejnou debatu, dnes baví publikum přetlačováním rukou. A možná právě proto tento zápas působí tak absurdně: v politice se léta předvádělo, kdo má větší sílu, ale teprve v kleci se ukázalo, že k jejímu změření stačí obyčejný stůl.