Článek
České bojové sporty zřejmě vstupují do nové éry. Tvrdý trénink už nestačí, důležitější je počet příbuzných, hlasitost nadávek a schopnost udělat ostudu před obchodním centrem. Závěrečná tisková konference organizace G MMA totiž vyvrcholila pouliční potyčkou, při níž se Zdeněk „Pupar“ Podraný střetl s Patrikem Kotlárem a dalšími členy jeho rodiny.
Podle bulvárního deníku eXtra.cz skončil jeden z účastníků na zemi. Organizátoři tak světu předvedli pozoruhodnou disciplínu: zápasit ještě před zápasem, pokud možno bez rozhodčího, pravidel a jakékoli známky zdravého rozumu.
Ještě absurdnější představení ovšem nabízí Diego Kotlár, který podle SportWinu požaduje, aby proti profesionálnímu zápasníkovi Makhmudu Muradovovi nastupovali Kotlárové nejméně po dvou, ideálně po třech. Souboje s jednotlivými členy rodiny, kteří by se postupně střídali, totiž nepovažuje za spravedlivé. Úžasná sportovní filozofie! Zatímco skuteční zápasníci roky pilují techniku, kondici a psychickou odolnost, tady se zřejmě za největší tréninkovou výhodu považuje počet příjmení na společné soupisce. A pokud podmínky nebudou vyhovovat? Hrozí, že Kotlárové do klece vůbec nenastoupí. Tomu se říká odvaha s možností rodinného storna.
Tím však národní „komediální“ festival bojového sebevědomí nekončí. Kotlárové podle zveřejněných informací požadují také zálohu předem, protože se obávají, že za vystoupení nedostanou zaplaceno.
Nejistotu ohledně honorářů přitom vyjadřují i další účastníci chystaného galavečera. Najednou se ukazuje, že největší zápas možná neproběhne mezi provazy nebo pletivem, ale mezi bankovním účtem a platební morálkou.
V profesionálním sportu se řeší strategie, váhové kategorie a forma soupeřů. V této podivuhodné společnosti by se zjevně více uplatnil účetní, zkušený vyjednavač a pro jistotu také rodinný mediátor.
Nejvýmluvnější na celé frašce je přitom chování samotného Muradova, který se do pouliční potyčky vůbec nezapojil. Bývalý bojovník UFC nepotřeboval předvádět hrdinství na chodníku ani shánět posily z příbuzenstva. A právě v tom spočívá rozdíl mezi profesionálním zápasníkem a účinkujícím, který si sportovní disciplínu spletl s veřejnou demonstrací vlastního ega.
Prohrát v kleci s lepším soupeřem není ostuda. Ostuda je vyhlašovat se za neohroženého bojovníka, a pak požadovat početní převahu, finanční jistotu a ještě právo nenastoupit. Pokud má takhle vypadat nová éra bojových sportů, mohou organizátoři rovnou zrušit tréninkové haly. Úplně postačí rodinná schůze, pokladna a dostatečně široký chodník.