Satira: Putin zvedl telefon. Evropa se přetahuje o sluchátko

V Kremlu zazvonil telefon a evropská diplomacie zaznamenala mimořádný úspěch: Vladimir Putin ho zvedl, dokonce mluvil srozumitelně a nikoho během hovoru slovně nepopravil. Jak informuje zpravodajský server Novinky, norský premiér Jonas Gahr Støre a finský prezident Alexander Stubb s ruským prezidentem jednali 27. října a podle Støreho působil Putin racionálně a profesionálně. To je nepochybně uklidňující zpráva pro svět, který dosud žil v pošetilé představě, že důležitější než příjemný hlas agresora je skutečnost, že jeho armáda už léta devastuje sousední zemi.

V Kremlu by tak mohli rovnou otevřít školu telefonní etikety, kde se budoucí diplomaté naučí, jak zdvořile hovořit o míru, zatímco za okny pokračuje válka.

Evropští státníci ovšem místo potlesku předvedli vlastní diplomatickou disciplínu: hádku o to, kdo vlastně smí Putinovi telefonovat a zda si předem vyžádal požehnání všech ostatních. Jak upozorňuje zpravodajský server iROZHLAS, některým spojencům vadila nedostatečná koordinace rozhovoru i obava, že přímý kontakt může Kreml politicky posílit. Støre se Stubbem přitom postup předem konzultovali s Ukrajinou, jenže evropská diplomacie má zjevně vlastní pravidla: než někomu zavoláte, musíte nejprve svolat konferenci, ustanovit komisi a demokraticky odhlasovat barvu telefonního kabelu. Kdyby se rychlost evropského rozhodování měřila délkou schvalování jednoho hovoru, Rusko by mezitím mohlo stihnout několik dalších propagandistických výročí a Brusel by stále hledal předsedu komise pro správné držení sluchátka.

Zvláštní kapitolou celé grotesky se stala historka, podle níž měl Putin během devadesátiminutového rozhovoru školit severské politiky z dějin slovanských národů, což Støre následně zpochybnil. Zda se skutečně konala přednáška, nebo někdo jen přikrášlil zprávu z diplomatického zákulisí, zůstává sporné, ale představa kremelského školního kabinetu je přímo okouzlující. Ruský vůdce a válečný zločinec Putin by mohl vyměnit tank za ukazovátko, rozložit historickou mapu a vysvětlovat evropským premiérům, proč všechny ruské hranice končí přesně tam, kde si je zrovna přeje namalovat.

Studenti by na závěr dostali vysvědčení, přičemž jedinou povinnou otázkou by bylo, zda už konečně pochopili, že za každou ruskou invazi mohou všichni ostatní, jenom ne člověk, který ji nařídil.

Podle zpravodajské agentury Reuters chtěli severští představitelé Putinovi přímo sdělit evropské postoje k válce a otevřít možnosti snížení napětí, včetně omezení útoků na energetickou infrastrukturu. Smysl přímé diplomacie tím není automaticky zpochybněn, jenže označit Putinovo vystupování za profesionální je asi tak uklidňující jako pochválit žháře za pečlivě vyžehlenou uniformu při prohlídce hořícího domu.

Největší kouzlo spočívá v tom, že ruský prezident může zvednout telefon, vyslechnout si výzvu k míru a následně pokračovat ve svém oblíbeném programu, zatímco evropští politici podrobně analyzují intonaci jeho hlasu. Kdyby telefonní zdvořilost dokázala zastavit rakety, stačilo by před každým bombardováním zavolat do Moskvy, popřát příjemné odpoledne a požádat o potvrzení, že agresor používá správný společenský tón.

Støre nakonec připustil, že samotné přijetí hovoru ještě neznamená Putinovu ochotu skutečně ukončit válku, což je poznatek hodný vytesání do mramoru přímo před sídlem Evropské rady. Evropa by si mezitím mohla pořídit speciální diplomatický formulář, do kterého by jednotliví státníci zapisovali délku hovoru, úroveň zdvořilosti a počet historických výkladů, které během něj museli přežít. Kolonka označující skutečné zastavení ruských útoků by ovšem zatím zůstala prázdná, protože skutečný mír se bohužel nedá vykouzlit ani tím nejpříjemnějším rozhovorem s válečným agresorem. Až příště Putin zvedne telefon, může mu Evropa rovnou poslat děkovný diplom za slušné vystupování — jen by na něj neměla zapomenout připsat, že zatímco on si povídá, na Ukrajině umírají lidé a žádná zdvořilost do sluchátka z něj mírotvůrce neudělá.