Satira: Kreml bombarduje, Trump vychovává napadenou Ukrajinu

„Samozvaný majitel světa“ Donald Trump objevil zcela nový problém války na Ukrajině: napadená země se podle něj nechovala dostatečně uctivě k agresorovi. V rozhovoru pro americkou televizi CBS připustil, že Rusko Ukrajinu napadlo, vzápětí však Zelenskému vytkl údajnou neúctu k Rusku, jak informovaly Novinky.cz. Výborně, pane prezidente, konečně někdo odhalil skutečnou příčinu mezinárodních konfliktů: když vám soused vyrazí dveře, obsadí obývák a zapálí střechu, nejspíš jste ho málo zdvořile přivítali.

Válečný zločinec Vladimir Putin tak může pokračovat ve své ničivé válce, zatímco Zelenskyj by si zřejmě měl zopakovat základy společenského chování, správně pozdravit a hlavně nezapomenout poděkovat za návštěvu ruské armády.

Podle zveřejněného přepisu rozhovoru CBS News Trump připustil, že Zelenského nepřátelství vůči Putinovi je pochopitelné, ale hned připomněl údajnou neúctu při jejich prvním setkání, aniž vysvětlil, co konkrétně měl na mysli. To je vskutku fascinující diplomatický objev: skutečnost, že jedna země vojensky napadla druhou, lze zřejmě vyvážit podezřením, že se někdo před lety netvářil dostatečně přátelsky. Kdyby se takto posuzovaly všechny zločiny, mohl by lupič u soudu namítnout, že se na něj přepadený prodavač ošklivě podíval, a požadovat omluvu za nepříjemnou atmosféru během loupeže.

Trumpova diplomatická škola by pak mohla vydat vlastní příručku, v níž by se napadeným státům doporučovalo zachovat úsměv, podávat útočníkům občerstvení a případné bombardování řešit až po výměně zdvořilostních frází.

Americký prezident navíc očekává, že Ukrajina bude po uzavření mírové dohody vypadat územně trochu jinak, přičemž podle Euronews se mají 10. a 11. listopadu uskutečnit další jednání v Abú Zabí. Nádherná představa světové diplomacie: zemi, která se už několik let brání invazi, stačí trochu upravit hranice, jako když návrhář zkracuje příliš dlouhé kalhoty. Trump zároveň prohlašuje, že mír se blíží především díky němu, takže lze očekávat další slavnostní představení, v němž americký prezident obsadí hlavní roli zachránce světa ještě před podepsáním jakékoli dohody. Jenže pod každou čárou na mapě leží skutečná města, domy a lidské životy, které nelze přesunout podle toho, jak se zrovna hodí při diplomatickém vyjednávání.

Nejtragičtější na celé záležitosti není Trumpova posedlost vlastní zásluhou o budoucí mír, ale lehkost, s jakou se z utrpení napadeného národa stává debata o slušnosti jeho prezidenta.

Ukrajinci nepotřebují další přednášku o tom, jak se mají chovat k mocnosti, která jejich zemi napadla, nýbrž bezpečí, spravedlivé podmínky míru a skutečné záruky, že se ruská armáda nevrátí dokončit svou ničivou práci.

Jednání s Ruskem jsou nezbytná, ale diplomacie nesmí zaměňovat odpovědnost agresora za povinnost oběti projevit více pochopení. Pokud mají světoví státníci rozhodovat o budoucnosti Ukrajiny, měli by si nejprve uvědomit, že nejde o kus papíru, jehož okraje lze libovolně odstřihovat, ale o vlast milionů lidí, kteří mají právo žít bez strachu z další invaze.

„Božský“ Donald Trump si může připisovat zásluhy za mír, který teprve vzniká, a vyprávět o údajně uraženém Rusku, jak dlouho chce.

Dějiny se ho však nebudou ptát, zda Zelenskyj dostatečně zdvořile pozdravil Putina. Budou se ptát, zda dokázal pomoci ukončit válku, aniž by jejího původce odměnil za násilí. Protože pro rodinu, která při bombardování přišla o domov nebo své nejbližší, není největší tragédií nedostatek diplomatické úcty. Je jí skutečnost, že svět dokáže hodiny diskutovat o Putinových uražených citech, zatímco lidé pod troskami už nikdy nepromluví.