Satira: Putin nedobyl Donbas? Tak ho na mapě trochu zmenšíme

Americká diplomacie právě představila nejlevnější zbraň na světě: obyčejnou gumu, která dokáže vyhrát válku, aniž by jediný voják musel opustit zákop. Jak informuje zpravodajský server iDNES.cz, američtí vyjednavači podle časopisu The Economist navrhli překreslit hranice Doněcké a Luhanské oblasti tak, aby ruský vůdce Vladimir Putin mohl oznámit ovládnutí celého Donbasu, aniž by Ukrajina musela odevzdat dosud bráněná města. Ruská armáda by tak získala mimořádnou příležitost zvítězit pomocí kancelářských potřeb, což je po letech krvavých bojů skutečně převratná inovace. Stačí trochu upravit mapu, slavnostně zatleskat a oznámit světu, že co nezvládly tanky, to dokázal úředník s pravítkem a mimořádně pružným vztahem k realitě.

V Kremlu by si podle této logiky mohli rovnou založit ministerstvo geografických vítězství, kde by se území nedobývala, ale jednoduše překreslovala. Dobýt opevněné město je drahé a nebezpečné, zatímco zmenšit oblast tak, aby se do ní nepohodlná města už nevešla, zvládne i šikovnější pracovník kopírovacího centra.

Ukrajinský zpravodajský server Hromadske „dle skutečně ověřených informací“ přitom upozorňuje, že není jasné, zda Kyjev vůbec souhlasil s posuzováním takového návrhu ani jak by měl být uskutečněn. Diplomatický plán tedy zatím připomíná objednávku luxusního domu, při níž už zákazník slavnostně přestřihl pásku, ačkoli nikdo neví, komu patří pozemek, kdo bude stavět a zda existuje stavební povolení.

Američtí vyjednavači podle zveřejněných informací navíc otevřeli možnost návratu ruských energetických surovin na evropské trhy, proti čemuž se Ukrajina i její evropští partneři stavějí.

Celý mírový balíček tak začíná připomínat mimořádně kreativní obchodní nabídku: Rusko by dostalo papírové vítězství, Evropa možnost znovu nakupovat jeho energie a Ukrajinci by měli být nadšení, že jim někdo velkoryse nepřekreslil rovnou i adresy bydliště.

Pokud by se nový plán nevešel do evropských pravidel, mohli by je vyjednavači rovněž trochu zmenšit, posunout nebo nakreslit jinou barvou, protože jakmile člověk objeví kouzlo gumování, byla by škoda používat ho pouze na jednu válku.

Příští světovou hospodářskou krizi pak můžeme vyřešit stejně elegantně: vysoké ceny přejmenujeme na slevy, prázdnou peněženku na úspory a státní dluh na přebytek s neobvykle velkým znaménkem minus.

V Abú Zabí mezitím 10. listopadu skutečně jednaly delegace Ukrajiny, Ruska a Spojených států, přičemž podle zpravodajské agentury AP řešily také výměny zajatců a bezpečnostní záruky. To jsou bohužel záležitosti, které nelze jednoduše vymazat z mapy, a proto se do nového diplomatického uměleckého směru poněkud nehodí. Moskva navíc dál požaduje územní ústupky, které Kyjev odmítá, takže vyjednavačům zbývá ještě jeden drobný technický problém: přesvědčit skutečné lidi, že jejich země je vlastně grafický soubor určený k libovolným úpravám. Možná by proto bylo vhodné přizvat k jednacímu stolu také zkušeného grafika, který by dokázal všechny požadavky správně vycentrovat, sjednotit okraje a případné námitky elegantně schovat pod neprůhlednou vrstvu.

Nejpozoruhodnější na celé záležitosti je představa, že mír lze vyrobit tím, že se jedné straně nakreslí vítězství, zatímco druhá dostane ujištění, že se vlastně vůbec nic zásadního nestalo. Válečný zločinec Putin by mohl před kamerami oslavovat dobytí území, které jeho vojáci celé neobsadili, a Washington by si mohl připsat další historický úspěch dosažený bez obtěžující účasti samotné reality. Pokud by tento geniální postup opravdu fungoval, mohly by se příští olympijské hry obejít bez sportovců, protože vítězové by se prostě předem domalovali na stupně vítězů a poražení by dostali upravenou výsledkovou listinu.

Jenže válka není dětská omalovánka, a přestože lze Putinovi nakreslit vítězství sebevětším pravítkem, mrtvé tím nikdo neoživí, zničená města neobnoví a skutečný mír nevyrobí — ten totiž na rozdíl od ruského triumfu na papíře musí existovat také ve skutečnosti.