Článek
Česká MMA scéna právě objevila převratnou sportovní disciplínu, ve které nemusíte soupeře porazit, dokonce se ho nemusíte ani dotknout. Stačí vstoupit do klece, schytat kopanec, odklepat zápas a následně se na sociálních sítích prohlásit za vítěze. Přesně takovým způsobem nyní Diego Kotlár vysvětluje svůj bleskový konec v souboji s profesionálním zápasníkem Makhmudem Muradovem.
Jak informoval server DEEP MMA, Kotlár po jediném kopu na lýtko zápas vzdal, ale za osobní úspěch považuje už samotný vstup do klece. Gratulujeme! Podle této revoluční sportovní filozofie by se olympijským vítězem mohl stát každý, kdo dorazí na stadion, převlékne se do trenýrek a dokáže najít správný vchod. Proč se vůbec namáhat s tréninkem, když stačí účast, několik sebevědomých prohlášení a následná tisková konference o vlastním hrdinství?
Diego objevil vítězství, které nepotřebuje vítěze
Kotlár navíc tvrdí, že mu Muradov jediným kopem vážně poranil lýtkový sval. Jak zaznamenal server MMA Shorties, podle jeho vlastního vyjádření mělo dojít dokonce k rozsáhlému natržení či roztržení svalu. Rozsah zranění však z dostupných informací nelze nezávisle potvrdit a případné zdravotní následky rozhodně nejsou důvodem k posměchu. Skutečný komediální talent se totiž ukrývá jinde. Diego před zápasem rozdával sebevědomí na všechny strany, ale po něm začal rozdávat vysvědčení sám sobě. Prohru sice připustil, jenže okamžitě ji doplnil vysvětlením, že vlastně vyhrál už tím, že nastoupil. Kdyby podobně fungovaly školy, propadlý maturant by mohl po návratu domů slavnostně oznámit rodičům, že získal vyznamenání za odvahu vstoupit do učebny. A komise by mu ještě musela zatleskat, protože se alespoň pokusil otevřít zkušební otázku.
Zápas prohrál, marketing vyhrál. A rozum dostal K. O.
Ještě kouzelnější je Kotlárovo dodatečné vysvětlení předzápasových provokací. Vzkázal Muradovovi, že urážlivé řeči nemyslel vážně a jejich hlavním cílem bylo zvýšit sledovanost. Podle serveru SportWin soupeři následně poděkoval za příležitost a vyjádřil mu respekt. A máme tu nádhernou ukázku moderního podnikání! Nejdříve někoho veřejně provokujete, vybudujete kolem sebe obrovské očekávání, v kleci předvedete několik sekund bezmocnosti a po skončení oznámíte, že všechno vlastně byla promyšlená reklama.
Takový obchodní talent by měl přednášet na ekonomických fakultách. Předmět by se mohl jmenovat Jak prodat divákům velkolepý souboj, který skončí dřív, než si stihnou otevřít sáček s popcornem.
Muradov přitom po galavečeru ocenil odvahu svých nezkušených soupeřů. Profesionál tak dokázal projevit více sportovního nadhledu než celá předzápasová reklamní mašinérie.
Největší fraškou nakonec není ani samotná porážka, ani Diegovo dodatečné vysvětlování.
Je jí skutečnost, že se z bojových sportů postupně stává soutěž v tom, kdo dokáže vyrobit největší mediální rozruch s nejmenším množstvím skutečného sportovního výkonu. Prohrát s Muradovem není žádná ostuda. Nastoupit proti zkušenému profesionálovi vyžaduje odvahu, i když předem nemáte téměř žádnou šanci. Jenže zaměňovat odvahu za vítězství je něco podobného jako oslavovat vítězství ve Formuli 1 jen proto, že jste si dokázali zapnout bezpečnostní pás. Diego Kotlár může být právem spokojený, že překonal vlastní obavy a nastoupil. Nemusí však kvůli tomu přepisovat význam sportovního výsledku.
Kotlárové chtějí na Muradova ve dvou. Sport mezitím utekl zadním vchodem
Satira: Muradov čeká. Kotlárové chtějí rodinný tarif
A právě tady se nabízí závěrečná otázka: Když už v dnešní době stačí k vítězství pouhá účast, proč vůbec pořádat zápasy? Stačilo by postavit před halu pokladnu, každému odvážlivci prodat medaili a rovnou ho poslat domů. Organizátoři by ušetřili za rozhodčí, zápasníci za trénink a diváci za zbytečné čekání. Jediný, kdo by skutečně prohrál, by byl samotný sport. Protože v kleci lze odklepat zápas během několika sekund, ale vlastní sebevědomí můžete přetlačovat na internetu celé týdny.