Článek
Samo zvolený majitel České republiky Andrej Babiš předvedl v Poslanecké sněmovně nový způsob řešení nepříjemných otázek: když dojdou argumenty, stačí dojít k řečnickému pultíku.
Bývalý ministr kultury Martin Baxa se premiéra ptal, zda jeho úvahy o financování veřejnoprávních médií podle severského vzoru neznamenají také novou daň pro důchodce.
Jak zachytilo eXtra.cz, Babiš se za opozičním poslancem osobně vydal, odmítl zdanění seniorů a obvinil Seznam Zprávy i Novinky ze lhaní. Nádherné představení premiérské diplomacie: místo srozumitelného finančního plánu dostala Sněmovna dramatický přesun několika metrů, zvýšené emoce a ukázku toho, jak lze z parlamentní interpelace udělat hádku připomínající domovní schůzi kvůli nezaplacenému úklidu chodby.
Severská inspirace zmizela rychleji než premiérova trpělivost
Podle zpravodajského serveru Echo24 ředitel České televize Hynek Chudárek po jednání s premiérem uvedl, že se hovořilo také o inspiraci severskými zeměmi, zatímco Babiš později použití takového modelu odmítl. Nikdo přitom neprokázal, že vláda skutečně připravuje novou mediální daň pro české důchodce, a právě proto by se hodilo vysvětlit, jak má zamýšlené financování vlastně vypadat. Jenže místo konkrétního návrhu přišla další politická disciplína: najít viníka mezi novináři, připomenout vlastní zkušenosti z ministerstva financí a ujistit poslance, že premiér už něco vymyslel. Pokud by takto probíhala návštěva banky, klient by se zeptal na úroky, ředitel by vstal ze židle, seřval pokladní a slavnostně oznámil, že má geniální řešení, které ovšem zatím nikomu neukáže.
Poplatky zmizí, miliardy se ztenčí a účet nikam neuteče
Zatímco se premiér přetahuje s opozicí o to, kdo co řekl, připravený vládní návrh počítá s ročním příspěvkem přibližně 5,74 miliardy korun pro Českou televizi a 2,07 miliardy pro Český rozhlas.
Satira: Babiš škrtá ČT. Voliči však chtějí zprávy i pohádky
Satira: Babiš ruší poplatky. Miliardy spadnou rovnou z nebe!
Podle rozboru serveru Měšec.cz je to dohromady téměř o 1,4 miliardy méně oproti plánovanému letošnímu výběru poplatků, přestože zákonné úkoly obou institucí mají zůstat zachovány. Koalice argumentuje finanční úlevou domácnostem, zatímco její kritici upozorňují na riziko oslabení médií a jejich větší závislosti na politickém rozhodování. Výborná účetní gymnastika: občanovi slavnostně ušetříte poplatek, veřejnoprávním médiím zkrátíte příjmy a potom se tváříte překvapeně, že se někdo ptá, z čeho budou platit zpravodajství, regionální vysílání nebo původní tvorbu.
Na celé sněmovní přestřelce je nejhorší, že se skutečný problém téměř ztratil za premiérovým rozčilením.
Nejde o to, zda měl Baxa ostřejší otázku nebo Babiš hlasitější odpověď, nýbrž o budoucnost institucí, které mají kontrolovat veřejnou moc bez ohledu na to, kdo právě sedí ve Strakově akademii. Každý premiér má právo prosazovat vlastní způsob financování médií, ale zároveň musí snést otázky, které s ním souvisejí.
A pokud takovou debatu promění v osobní přestřelku, občan se nedozví nic podstatného kromě toho, že politická podrážděnost dokáže být hlasitější než věcný argument. Česká televize a Český rozhlas nejsou majetkem současné vlády ani opozičních stran, ale veřejnými institucemi, jejichž fungování má přesahovat jedno volební období. Právě proto by se o jejich penězích mělo rozhodovat s rozvahou, nikoli za doprovodu premiérských výpadů proti novinářům. Babiš může dojít až k řečnickému pultíku, ukazovat prstem a přesvědčovat celý sál, že má všechno promyšlené.
Dokud však nepředloží přesvědčivé řešení, zůstane jeho nejviditelnějším výkonem obyčejná hádka.
A to je na celé záležitosti nejtrpčí. Zatímco se mocní přou o vlastní pravdu, veřejnost potřebuje něco mnohem důležitějšího: jistotu, že také za několik let bude existovat televize a rozhlas, které se nebudou bát položit premiérovi nepříjemnou otázku. Protože demokracie nezačíná tím, že politik dostane mikrofon. Začíná tím, že musí vydržet, když do něj promluví někdo jiný.