Proč je dnes tak těžké vyžít z důchodu

Možná jste i vy takovou větu od dnešních seniorů již někdy slyšeli. České důchody sice v poslední době vzrostly, ale s nimi i ceny nezbytného zboží v obchodech. Průměrný starobní důchod se blíží k hranici 22 tisíc korun měsíčně a stále se zdá, že je to málo. Jak je možné, že ani tomu důchodci, co po celý život pracoval, jeho důchod nestačí na pohodlný život?

Představa o výši důchodu bývá dost zjednodušená. Pokud byl člověk celý život zaměstnaný, odváděl poctivě pojistné, čeká ho dostatečně zajištěný příjem, si myslí spousta budoucích důchodců. Bohužel takto náš státní důchodový systém nefunguje. Respektive, ano, je zapotřebí mít potřebnou dobu důchodového pojištění, což je 35 let. Znamená to mít takové zaměstnání, které zakládá povinnost odvádět ze mzdy důchodové pojištění. Kdo sice pracoval, ale většinou jen brigádně na některou z dohod, může se mu stát, že důchod bude mít dost nízký, pokud vůbec.

Týká se to i toho, kdo celý život pracoval za podprůměrnou mzdu. Bude mít výrazně nižší důchod než ten, který měl vysoké příjmy. Oba přitom mohli být v pracovním procesu i více než 40 let. Dlouhý pracovní život totiž sám o sobě nezaručuje vysoký důchod. Vše je závislé na tom, kolik člověk odvedl do státního důchodového systému na důchodovém pojištění.

V lednu 2026 došlo valorizaci důchodů a průměrný starobní důchod se zvýšil o 668 korun měsíčně, takže dosáhl hranice 21 839 korun. To už je v porovnání s minulými roky docela zajímavá částka, za kterou by šlo relativně dobře vyžít. Pokud se v domácnosti sejdou dva důchodci s průměrným důchodem, žije se jim pohodově. Horší je to u jednotlivců, pro něž ani tolik peněz nemusí znamenat dobrý život bez omezování.

Hlavním problémem jsou totiž výdaje, které má každá domácnost jiné. Starobním důchodem musí pokrýt nejen jídlo, energie, dopravu, hygienu, ale také nové oblečení, léky, opravu auta či novou pračku místo té, která se pokazila. Největším problémem jsou právě nečekané výdaje, které dokážou nepříjemně překvapit.

Zatímco pracující člověk si může zvýšit příjem lepší prací, přivýdělkem nebo přesčasy, důchodce tuto možnost už často nemá, protože ne každý je v seniorském věku na tom tak fyzicky a mentálně dobře, aby mohl ještě v důchodu pracovat. Někteří by možná i sílu měli, ale zase je brzdí péče o partnera či blízké příbuzné.

V praxi je tedy velmi běžné, že odchodem do důchodu si velká část důchodců nedokáže udržet tu životní úroveň, na kterou byli zvyklí, když ještě pracovali.

Asi se shodneme na tom, že zrovna bydlení u nás nepatří k nejlevnějším položkám v domácím hospodaření. Lépe na tom jsou ti senioři, kteří bydlí ve svém bytě či domě. Na druhou stranu právě u starších domů bývají náklady někdy velmi vysoké, když dům potřebuje například opravu. Z důchodu se taková investice do nové střechy, nových oken či topení hradí velice těžko.

Nebylo by příliš spravedlivé tvrdit, že stát důchody nezvyšuje. Jenže valorizace často nestačí pokrýt zvýšení cen zboží, protože i jeho ceny neustále rostou.

Česká republika patří v evropském srovnání k zemím s velmi nízkou mírou ohrožení chudobou a sociálním vyloučením. Ta v roce 2025 podle údajů k 12. 2. 2026 dosáhla národní relativní chudoba úrovně 9,6 %, materiálně a sociálně deprimovaných domácností bylo 5,8 %. Jenže statistika chudoby a pocit finančního zabezpečení nejsou jedno a totéž. Člověk může mít střechu nad hlavou, mít co jíst a zaplacené účty. Přesto se spíše bude považovat za chudého, protože už nemá finance na to, aby si zašel na jídlo do restaurace, koupil si nové oblečení nebo jel na dovolenou. Statisticky chudý není, ale rozhodně si o sobě nemyslí, že žije v blahobytu.

Web Paqresearch.cz poukazuje na to, že pokud definujeme hranici chudoby evropsky srovnatelně, jako příjmy pod 60 % evropského mediánu po zohlednění cen v jednotlivých státech, trpí relativní chudobou přes 21 % českých domácnosti. A to už je podstatně jiné číslo. Po přepočtu na koruny by hranice chudoby v Česku pro jednočlennou domácnost byla zhruba ve výši čistého měsíčního příjmu 19 500 Kč. Častěji než v Evropě jsou u nás chudí nájemníci, samostatně žijící senioři a samoživitelky s dětmi, uvádí PAQ Research. Pod hranicí evropsky srovnatelné chudoby se nachází celých 62 % samostatně žijících seniorů. Evropský průměr je přitom 28 %.

Zdroj: autorka