Článek
Začínám mít pocit, že voda, stromy, půda, lesy a zdravá krajina přestanou být samozřejmostí, na kterou jsme byli doposud zvyklí. A právě proto mi vadí, že o jejich ochraně z vládních pozic nezaznívají žádná slova a že vláda více méně nic nekoná.
Letošní léto se do historie zapíše jako zatím nejsušší za posledních 65 let, tedy za celou dobu měření od roku 1961, jak uvádí web Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Už loňský rok 2025 byl srážkově podprůměrný a během zimy bohužel na řadě míst naší republiky k dostatečnému doplnění zásob vody v krajině.
Sucho, kam se podíváš
Oproti normálu chybí od začátku roku 2026 146 mm srážek. Abyste si to představili, tak je to 146 litrů na jeden metr čtvereční. K tomu panující nadprůměrné teploty a opakující se vlny veder se výrazně podepsaly na výparu vody z krajiny i z vodních ploch. Stačí se podívat na hladinu přehrady Orlík, která je extrémně nízká a kde už jsou vidět pozůstatky zatopených budov, jak se píše na webu TN.cz.
To je jen taková malá ukázka stavu naší přírody, protože na většině území množství vody kleslo pod 10 % využitelné vodní kapacity. Na 70 % sledovaných podzemních vod vykazuje silné nebo mimořádné sucho.
Kdo nad těmito fakty mávne jen tak rukou se slovy, že „léto je přece horké a sucho bývalo vždycky“, pak jakékoliv informace o globální oteplování kvůli skleníkovým plynům do něho jedním uchem vejdou a vzápětí druhým hned vyjdou ven, aniž by v něm zanechaly jakoukoliv stopu, nebo je to příznivec současného českého ministra zahraničních věcí Petra Macinky za stranu Motoristé sobě. Ten přece také tvrdí, že „v létě je horko, v zimě zima a v noci tma“, tak jakápak klimatická krize. Ostatně tu jako tehdejší ministr životního prostředí přece ihned po nástupu do funkce zrušil a jeho nástupce ji zatím neobnovil.
Nejde pouze o počasí. Jde o stav celé krajiny
Na současném suchu je děsivé především to, že jeho následky vidíme přímo okolo sebe. Vysychající půdu nedokáže zadržet tolik vody, stromy jsou oslabené a shazují listy i plody. V horku se trápí i rostliny a živočichové. Drobné vodní toky vysychají a s ním končí i život, který v nich byl.
Česká republika sice má Strategii přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR (národní adaptační strategii). K nahlédnutí je k dispozici na webu Ministerstva životního prostředí ČR. Tento dokument upozorňuje na nutnost hospodařit s vodou komplexně – v krajině, řekách, nádržích a podzemních vodách.
Jenže člověk vidí ten rozpor mezi tím, co máme napsané ve strategiích, a tím, co skutečně vidí v krajině. Potřebujeme totiž méně betonu a více vody, kterou do přírody přivedou obnovené mokřady, tůně, meze, remízky či správné hnojení zemědělské půdy s využitím chlévské mrvy a nikoliv umělých hnojiv.
Ochrana přírody není něco navíc
Možná je to jen můj osobní pohled, ale ochranu přírody bych už dávno neřadila mezi jakýsi nadstandard, který si můžeme dovolit, až na něho ve státním rozpočtu zbydou nějaké peníze. Je to základní podmínka našeho přežití v budoucnosti. Málokdo asi chce, aby se voda stala nedostatkovým zbožím, za který se bude platit zlatem.
Se suchem se Česká republika potýká již několik let. Meteorologové dlouhodobě upozorňují na rostoucí riziko sucha a extrémních teplot. Podle nich navíc adaptace státu na změnu klimatu neprobíhá dostatečným tempem a opatření potřebná proti suchu stále nebyla provedena v potřebném rozsahu.
Předseda vlády Andrej Babiš navrhuje obnovu Národní koalice pro boj se suchemz roku 2018, na jejíž projekty včetně nových přehrad chce kabinet vyčlenit 4 miliardy korun, píše web ČT24. No nevím, jestli zrovna nové přehrady udrží vodu v půdě. Troufám si o tomto pochybovat. Z čeho budou ony budoucí přehrady naplněné, když vody v přírodě ubývá?
Nejsem klimatolog ani odborník na životní prostředí, jen se dívám okolo sebe. A právě proto mě současný přístup české vlády k ochraně přírody docela zneklidňuje. Nečekám, že vláda mávne proutkem a poručí větru a dešti. Očekávám, že bude chránit to, co lze ovlivnit.
- Krajinu, která umí zadržet vodu.
- Půdu, která není mrtvá.
- Stromy, které dávají stín a ochlazují své okolí.
- Řeky, které nemají narovnaná koryta.
- Mokřady, které dokážou zadržovat vodu.
- Města, v nichž se v létě dá normálně žít a ne jen přežívat.
Protože až bude vody opravdu málo, nebude už příliš důležité, kdo měl před lety pravdu v politické debatě. Důležité bude, jestli jsme něco udělali včas.
A právě toho se bojím nejvíc. Že si jednou uvědomíme, že jsme varovné signály viděli, slyšeli o nich celé roky, měli jsme strategie, odborníky i možnosti něco změnit – ale přesto jsme čekali příliš dlouho.
Zdroj: autorka, ct24.ceskatelevize.cz, mzp.gov.cz, tn.nova.cz