Když se z dějepisu na školách stane hřbitov dat

Přitom má v sobě obrovský potenciál, protože dějiny jsou plné příběhů o vzestupu a pádu impérií a panovníků, o statečnosti či lidských chybách. Tato témata, pokud by byla žákům předložena zajímavým způsobem, by je mohla strhnout a zaujmout. Realita v českých třídách je ale zcela jiná. Na žáky místo fascinující sondy do lidských povah čeká únavné biflování letopočtů, králů a válek, takže nabydou dojmu, že dějepis je takový velký hřbitov událostí, které se někdy v minulosti přihodily.

Zdá se, že hlavním problémem je při výuce dějepisu hlavně trvání na přesné chronologii. Školáci se učí kvůli písemným testům nazpaměť, kdy se který panovník narodil a zemřel, o smlouvách podepsaných v dávných časech, aniž by chápali, proč k podpisům vůbec došlo a co prožívali obyčejní lidé dané doby.

Historie je přitom ve skutečnosti souhrnem lidských osudů. Jestliže se deváťáci učí o Velké válce, tak to obvykle končí u mechanického vypočítávání jednotlivých frontových linií a státníků Trojdohody a Ústředních mocností, jež se v ní střetly. Ale už se nedozvědí, jaké to bylo sedět v promrzlých zákopech, co prožívaly matky vojáků čekající na zprávy z fronty nebo jak propaganda manipulovala s veřejným míněním. Tato dramata se na školách mění jen na data nutná pro zvládnutí testu.

Pochopitelně, že takový přístup k výuce má na žáky celkem předvídatelný dopad. Zákonitě je předmět nemůže vůbec bavit a učí se ho jen kvůli známkám. Jakmile napíšou test, učivo v hlavě neudrží, protože je nezajímá.

Děti se sice naučí letopočty, ale už si pod nimi nedokážou vybavit, jak tehdy svět fungoval a jak historie ovlivnila současnost. Žákům chybí kritické myšlení, které jim biflování dat nazpaměť nerozvíjí. Spíše v nich vytvoří nechuť k předmětu, jež přetrvá až do dospělosti a která v nich vytváří dojem, že dějepis je naprosto zbytečná a nudná věda.

Proč vytrvale setrvávat na snaze probrat učivo dějepisu od Velkého třesku po Sametovou revoluci? Nebylo by lepší se více zaměřit na hloubku a prožitek formou projektů? Co takhle žákům položit otázku na to, jak by se v roce 1938 zachovali oni. Podepsali by Mnichovskou dohodu? Zajímavé téma by byl i vývoj módy a nejznámější jména s ní spojená nebo historie regionu, v němž žijí. Možná by pak zjistili, že historie je ve skutečnosti fascinující věda, která má do nudy hodně daleko.

Jestliže škola po žácích stále vyžadovat, aby ze sebe vysypali dějepisná data jako z rukávu, jako bičem mrská, tak tento předmět bude vždy pro ně jen nutným zlem k absolvování ročníku. A to je obrovská škoda – protože zapomenout na vlastní příběhy znamená riskovat, že je budeme nuceni prožít znovu.

Zdroj: autorka, irozhlas.cz,