Zdraví nezačíná ve fitku, ale v každodennosti. K bolesti zad nás často dovede hlava i vztahy

Když sledujete batole, jak se zvedá ze země, vidíte učebnicovou biomechaniku: napřímenou páteř, hluboký dřep, přirozené zapojení kyčlí a trupu. Fyzioterapeut Petr Zahradník připomíná, že tohle „nastavení z výroby“ máme všichni – jen ho časem překryjí školní lavice, práce u počítače a tlak na výkon. Dětský pohyb je plynulý a ekonomický; nedevastuje klouby, neplýtvá energií. Dospělý člověk se k němu může vracet tak, že znovu hledá napřímení, učí se dýchat do břicha a vnímá, jak tělo reaguje na gravitaci i každodenní zátěž.

Bolesti zad, ztuhlá šíje nebo chronická únava zřídkakdy vzniknou „jen“ mechanicky. Zahradník popisuje, že do držení těla vstupují i psychické faktory: dlouhodobé napětí, neklid ve vztazích, přetížení v práci. Organismus si pamatuje, jak žijeme – a napětím ve svalech to dává najevo. V ordinaci se proto často mluví nejen o cvicích, ale i o rytmu dne, spánku, způsobu komunikace doma i v práci. Když se zlepší prostředí a vztahy, povolí často i bolest, protože klesne hladina stresu a tělo přestane „bránit“ napětím.

„Léčba pohybem neznamená zničit se pohybem,“ říká Zahradník. Zdravý přístup nezačíná tříhodinovým tréninkem, ale drobnými, pravidelnými změnami: vědomé napřímení místo hrbení, dech vedený do břicha místo mělkého dýchání pod klíční kosti, uvolněná ramena místo stažených trapézů. Když se k tomu přidá pestrá chůze, nenucené protažení během dne a funkční cvičení podle kondice, tělo se přizpůsobí bez šoků. Jde o „hygienu pohybu“ podobnou té zubní: má být pravidelná, samozřejmá a hlavně preventivní.

Vrcholový sport má jiné zákonitosti než péče o zdraví. Elitní sportovec má tým odborníků, který ho udržuje „v provozu“ navzdory extrémní zátěži – to ale není automaticky recept na dlouhodobé zdraví. Zahradník zdůrazňuje, že extrémy tělo dříve či později vyberou na úrocích. U běžných lidí vede honba za rychlými výsledky často k přetížení a zraněním: novoroční výzva, každodenní tvrdý trénink bez přípravy a ráno nejde vstát z postele. Rozumnější je přidávat zátěž postupně, sledovat kvalitu provedení a počítat s regenerací. Krásným vzorem „provozu beze zbytečných ztrát“ bývá podle něj pohyb tenisty Rogera Federera – plynulý, ekonomický, bez křeče a násilí.

Foto: Pixabay

Sportovci umějí být vnímaví k signálům těla, ale zároveň se snadno nechají vláčet výkonem. U běžných lidí je to opačně: touha „něco začít“ naráží na zahlcení informacemi, trendy a srovnávání na sítích. Podle Zahradníka pomůže zjednodušení: vybrat jednu cestu, dát si realistické cíle a vydržet v nich. Základem je všímat si, kde se v těle hromadí napětí, jak dýcháme v klidu a při námaze, jak držíme pánev a lopatky při běžných úkonech – třeba při zvedání nákupní tašky. Kvalitní pohyb nevzniká jen v posilovně, ale během dne: jak sedíme, stojíme, chodíme po schodech.

U nejmenších dětí se na první místo dostává kvalita orientace a pohybu v prostoru: jak drží hlavičku, jak se opírají o ruce, jak se otáčí a fixují zrak. Mírné asymetrie nebo opoždění vývoje se dají včas korigovat jemnými zásahy a úpravou režimu – právě tady se podle Zahradníka rozhoduje o budoucí „odolnosti“ vůči bolestem zad a kloubů. Dětství tedy není jen ideál, ke kterému se dospělí vracejí, ale i okno příležitosti pro prevenci.

Největší službu tělu udělá jednoduchá vnitřní revize. Zeptejte se sami sebe, kde vnímáte napětí, jak dýcháte během práce i chůze, kolik přirozeného pohybu se do týdne skutečně vejde a zda není váš režim jednostranný. Odpovědi často samy naznačí první kroky: přidat chůzi a krátká protahovací „mikropřestávky“, upravit pracovní místo, vědomě uvolnit ramena a prodýchat břicho. Nepotřebujete k tomu speciální vybavení ani tři hodiny denně – spíš trpělivost a zvyk, který se časem stane samozřejmostí.

Zdraví se nerodí v extrémech. Vzniká v rovnováze mezi pohybem a odpočinkem, mezi výkonem a regenerací, mezi pravidelností a pestrou náplní dne. Jak říká Petr Zahradník, tělo je pravdivé zrcadlo našeho života – když se učíme lépe žít, lépe se hýbeme. A když se učíme lépe hýbat, lépe se nám žije. Ideální pohyb z dětství si neseme v sobě. V dospělosti je na nás, abychom mu uvolnili cestu.

Zdroj: idnes.cz (odkaz)