Tak takový je úsvit na Marsu!

Ranní sluneční paprsky, neobvyklé barvy a kilometry větrem modelovaných skal. Nové panorama z Marsu nabízí fascinující pohled na krajinu, která může pomoci rozluštit příběh dávné sopečné činnosti i zániku vody na Rudé planetě.

Rover Curiosity se k tajemným útesům přibližuje každým dnem. Vědci doufají, že už v roce 2027 prozkoumá jejich původ přímo na místě.

Mars na první pohled působí jako pustý, nehostinný svět. Pod jeho rezavým povrchem se však ukrývá geologická kronika, která vypráví o dávných jezerech, tekoucí vodě, sopečné činnosti i proměnách klimatu.

Panorama vzniklo 11. srpna během 4 982. marťanského dne mise, označovaného jako sol. Kamera Mastcam na palubě roveru pořídila šest samostatných snímků, které byly po odeslání na Zemi spojeny do jediného širokoúhlého obrazu.

Zajímavostí je způsob jeho zpracování. Na rozdíl od většiny záběrů z kamery Mastcam nebylo použito obvyklé vyvážení bílé. Výsledkem je obraz, který zachovává charakter časného marťanského rána a zdůrazňuje přirozené rozdíly mezi osvětlenými skalami a tmavšími částmi krajiny.

V popředí vystupují namodralé tóny, zatímco vzdálené útesy zalévá bledé sluneční světlo. Drsné skalní útvary a zvlněné hřebeny se ztrácejí v mlhavém oparu. Scéna tak připomíná spíše obraz z neznámého světa než krajinu, kterou člověk zná z pozemských pouští.

Právě vzdálené útesy jsou však tím nejzajímavějším, co nový snímek nabízí.

Na obzoru se nachází rozsáhlá vrstva útvarů známých jako jardangy. Jde o protáhlé skalní hřebeny a útesy, které vznikají působením větru. Ten postupně obrušuje a odnáší méně odolný materiál, zatímco pevnější části horniny zůstávají vystupovat nad okolní terén.

Na Marsu, kde po povrchu po miliony let působila větrná eroze, mohou podobné útvary odhalovat velmi staré vrstvy hornin. Ty v sobě uchovávají informace o prostředí, v němž vznikly, a o procesech, které následovaly.

Jardangy, které Curiosity pozoruje, se táhnou přibližně 16 kilometrů přes severozápadní část hory Mount Sharp. Ta se zvedá asi pět kilometrů nad okolní terén a rover ji postupně zkoumá od roku 2014.

Zatímco panorama zachycuje tyto útvary z dálky, jejich skutečná podoba a složení zůstávají z velké části neprozkoumané. Právě proto se k nim mise nyní snaží dostat co nejblíže.

Na první pohled mohou jardangy působit jako další pozoruhodný výsledek větrné eroze. Jejich vrstva se ale od okolní krajiny v několika ohledech výrazně liší.

„Vrstva jardangů vypadá nepatřičně. Má špatnou barvu, vrstvy se naklánějí v podivném úhlu a téměř se zdá, že je přilepená,“ vysvětlil Ashwin Vasavada, vědecký pracovník projektu Curiosity v Laboratoři tryskového pohonu NASA v jižní Kalifornii.

Právě tyto zvláštnosti podle něj dělají z místa mimořádně zajímavý cíl průzkumu.

Jednou z teorií je, že neobvyklou vrstvu mohl vytvořit sopečný popel, který se na povrch usadil během dávných erupcí. Pokud by se tato hypotéza potvrdila, mohli by vědci získat nové informace o vulkanické historii Marsu a o tom, jak se v minulosti měnilo jeho prostředí.

Zatím však jde pouze o jednu z možných interpretací. Bez podrobného průzkumu hornin nelze s jistotou určit, jak vrstva vznikla. Rozhodující bude její chemické složení, struktura a vztah k okolním horninám.

Hora Mount Sharp není jen dominantou marťanské krajiny. Pro vědce představuje přirozený archiv geologické historie planety.

Její jednotlivé vrstvy vznikaly v různých obdobích a za odlišných podmínek. Jejich studium už pomohlo odhalit, že se v této oblasti Marsu před miliardami let nacházela jezera a potoky. Tehdejší povrch byl podstatně odlišný od dnešního suchého a prašného světa.

Voda postupně zmizela a zanechala po sobě mimo jiné slané minerály. Když se na hoře přestával ukládat nový materiál, začal do jejího utváření výrazněji zasahovat vítr. Ten část horninového materiálu odnesl a pomohl vytvořit dnešní členitý reliéf včetně jardangů.

Každá další vrstva tak může přinést odpověď na jinou otázku: Jak dlouho zde voda zůstávala? Jak se měnilo chemické složení prostředí? A co způsobilo přechod od vlhčího světa k dnešnímu suchému Marsu?

Výzkum podobných hornin je důležitý také při hledání prostředí, která mohla být v minulosti vhodná pro mikrobiální život. Samotná přítomnost vody samozřejmě existenci života nedokazuje, ale pomáhá vědcům určit, kde a kdy mohly být podmínky příznivé.

Curiosity se k záhadným útesům přibližuje postupně a cestou překonává náročný terén. Nedávno dosáhl výšky jednoho kilometru nad výchozí úrovní svého výstupu, což představuje další významný milník mise.

Rover se nyní nachází ve druhém roce své páté prodloužené mise, která začala průzkumem hřebenů připomínajících pavučiny. V nadcházejícím období se bude pohybovat především oblastmi s horninami obohacenými o sírany a uhličitany.

Tyto minerály jsou důležitými svědky dávných změn prostředí. Jejich výskyt může pomoci rekonstruovat podmínky, za nichž se voda postupně vytrácela z povrchu Marsu.

Největší očekávání se však soustředí na samotné jardangy. Podle plánů mise by se Curiosity mohl k jejich základně dostat někdy v roce 2027.

Dostat se k útesům bude znamenat mnohem víc než pořídit další působivé fotografie. Jakmile rover dorazí na místo, bude moci využít své přístroje a robotické rameno k podrobnějšímu průzkumu hornin.

Vědci tak získají příležitost zkoumat materiál přímo, místo aby vycházeli pouze ze vzdálených snímků. Mohou lépe určit jeho minerální složení, porovnat jednotlivé vrstvy a hledat známky procesů, které se na jejich vzniku podílely.

Výsledky by mohly pomoci rozhodnout, zda jde skutečně o pozůstatky sopečného popela, nebo zda za jejich neobvyklým vzhledem stojí jiný geologický mechanismus.

Jisté zatím není nic. A právě v tom spočívá hlavní přitažlivost celého objevu. Mars znovu ukazuje, že i krajina, která dnes působí mrtvě a nehybně, může skrývat stopy mimořádně dynamické minulosti.

Nové panorama je zatím jen pohledem z dálky. Pokud se však Curiosity podaří dosáhnout cíle podle plánu, tajemné útesy by se už v příštích letech mohly proměnit z nejasné siluety na obzoru v jeden z nejzajímavějších geologických příběhů současného průzkumu Marsu.

Zdroj: NASA/JPL-Caltech/MSSS. Vizualizace hory Mount Sharp: NASA/JPL-Caltech/ESA/DLR/FU Berlin/MSSS.