Článek
Čistá mobilita? Jen částečně
Evropská unie dlouhodobě prosazuje elektromobilitu jako hlavní nástroj k dosažení uhlíkové neutrality. Automobilky i zákazníci se mají postupně vzdát spalovacích motorů a přejít na vozy poháněné bateriemi. Jenže zatímco politická prohlášení mluví o čistém řešení, vědecká data odhalují méně příjemnou stránku celé transformace.
Studie UCLA Fielding School of Public Health z Kalifornie zkoumala kvalitu ovzduší na 47 místech s rychlonabíječkami o výkonu 50 kW v Los Angeles County. Výsledky nejsou pro zastánce elektromobility nijak lichotivé.
Rychlonabíječky víří prach víc než čerpací stanice
Naměřené hodnoty jemných prachových částic PM2.5 ukázaly jasný trend:
- běžné ulice: 7–8 µg/m³
- dálnice: 10–11 µg/m³
- čerpací stanice: přibližně 12 µg/m³
- rychlonabíječky: 15 µg/m³, místy až 200 µg/m³
Nabíječka elektromobilů
Jinými slovy, prostředí v bezprostřední blízkosti rychlonabíječek může být méně zdravé než okolí čerpacích stanic. Ačkoli už pár desítek metrů od stanice koncentrace prudce klesají, ukazuje to na problém, který je dosud přehlížen.
Ventilátory: nečekaný zdroj prachu
Hlavním viníkem jsou chladicí systémy nabíječek. Rychlonabíjení vyžaduje přeměnu střídavého proudu na stejnosměrný, což produkuje značné množství tepla. To je odváděno výkonnými ventilátory, které při provozu víří prach v okolí stanice.
Tyto jemné částice PM2.5 pronikají hluboko do plic a mohou se dostat až do krevního oběhu. Nejde přitom o emise z výfuků – prach vzniká hlavně opotřebením pneumatik, brzd a povrchů silnic. Paradoxně tak může být prostředí kolem nabíjecích stanic méně zdravé než v okolí aut, která jsou v rámci Green Dealu postupně vytlačována.
Elektromobily nejsou tak „čisté“, jak se tvrdí
Studie nepopírá, že elektromobily v provozu produkují méně lokálních emisí než spalovací vozy. Ale zároveň ukazuje, že problémy se pouze přesouvají jinam:
- Prach z pneumatik a brzd je stejný bez ohledu na typ pohonu.
- Výroba a likvidace baterií má výrazný ekologický dopad.
- Samotná nabíjecí infrastruktura může zvyšovat lokální znečištění.
Tento obraz neodpovídá jednoduchému příběhu, který často prezentují evropské instituce – elektromobilita není jednoznačně „čistá“ cesta vpřed.
Co dál? Řešení, ne ideologie
Autoři studie navrhují částečné řešení v podobě instalace mikrofiltrů přímo do nabíjecích stanic. To by pomohlo zachytit částice, které ventilátory víří do okolí.
Jde ale jen o první krok. Pokud má mít elektromobilita skutečný ekologický přínos, je potřeba hodnotit celkový dopad technologií – od výroby baterií přes provoz až po recyklaci. Tlačit na rychlý zákaz spalovacích motorů bez připravené infrastruktury může vést spíš k dalším problémům než k čistšímu životnímu prostředí.
Závěr
Studie UCLA ukazuje, že realita elektromobility je složitější, než jak ji prezentuje Evropská unie. Rychlonabíječky mohou lokálně zhoršovat kvalitu ovzduší, což je problém, o kterém se zatím příliš nemluví.
Debata o budoucnosti dopravy by proto měla stát na otevřené diskusi a vědeckých datech, nikoli na jednostranné politické vizi. Elektromobilita má své místo, ale rozhodně není univerzálním řešením pro čistší planetu.
