Upscaling pod lupou: co ti DLSS a FSR opravdu přinesou

Hráčichtějí všechno najednou – realistické stíny, odlesky díky ray tracingu, ostrý obraz ve 4K a k tomu vysoké fps. Jenže i ty nejvýkonnější grafické karty se u takových nároků často zadýchají. Aby nebylo nutné dělat kompromisy mezi kvalitou obrazu a hratelností, přichází na scénu upscaling. Největšími jmény v téhle oblasti jsou DLSS od Nvidie a FSR od AMD.

Nvidia přišla s technologií Deep Learning Super Sampling už před několika lety. Zpočátku to působilo jako nedotažený experiment, ale s verzemi DLSS 2 a 3 se situace změnila. Základní princip je jednoduchý: hra se vykresluje v nižším rozlišení, což grafiku tolik nezatěžuje, a pak neuronová síť obraz dopočítá do vyšší kvality.

Výsledkem je ostrý, detailní obraz a výkon, který by jinak vyžadoval grafickou kartu o několik tříd výše. DLSS 3 navíc přidalo tzv. frame generation – umělá inteligence dokáže vytvořit celé snímky navíc. To znamená, že hráč na monitoru vidí třeba 100 fps, i když karta fyzicky zvládá jen polovinu.

AMD šlo jinou cestou. Jejich FidelityFX Super Resolution se obejde bez speciálního hardwaru, nepotřebuje žádné tensor jádra a běží téměř na všem – od výkonných Radeonů až po integrované grafiky v procesorech. To je obrovská výhoda, protože si FSR může vyzkoušet prakticky každý hráč, bez ohledu na značku své grafiky.

Kvalitativně se FSR většinou pohybuje o něco níž než DLSS, zejména pokud jde o jemné detaily a ostré texty. V rychlých scénách to nemusí být znát, ale při statických záběrech je rozdíl viditelný. Přesto se díky otevřenému přístupu FSR rychle prosadilo i v konzolích, kde se počítá každý snímek navíc.

Teorie je hezká, ale nejlépe se rozdíly ukážou v praxi. Vezměme si Cyberpunk 2077 – titul známý tím, že dokáže potrápit i grafiky za desítky tisíc. Pokud zapneš ray tracing ve 4K, bez upscalingu se výkon propadá hluboko pod hranici plynulosti. Jakmile ale aktivuješ DLSS, fps vyskočí klidně na dvojnásobek, a obraz přitom vypadá velmi podobně nativnímu 4K.

FSR nabídne také znatelné zlepšení, a i když obraz občas působí „měkčím“ dojmem, hratelnost se dramaticky zlepší. To je přesně ta situace, kdy hráč musí volit, zda mu jde víc o maximální kvalitu obrazu, nebo o dostupnost a výkon.

Do hry vstoupil i Intel se svou technologií XeSS. Snaží se nabídnout to nejlepší z obou světů – využívá AI jako DLSS, ale je kompatibilní i se širším spektrem hardwaru podobně jako FSR. Není zatím tak rozšířená, ale v budoucnu může zamíchat kartami. Kromě toho se objevují i různé vlastní implementace přímo ve hrách, například Temporal Super Resolution od Epicu v Unreal Engine. Je jasné, že upscaling se stal standardem, se kterým už vývojáři počítají.

Upscaling se postupně mění z „doplňkové funkce“ na základní stavební kámen moderní grafiky. Vývojáři už netestují jen výkon v nativním rozlišení, ale rovnou připravují hry tak, aby fungovaly s DLSS nebo FSR. To otevírá cestu k tomu, aby ray tracing a vysoká rozlišení nebyla jen výsadou high-end hráčů. Do budoucna se dá čekat, že se hranice mezi nativním a dopočítaným obrazem bude čím dál víc stírat. Pro hráče to znamená jediné: i bez nejnovější grafiky si mohou užít hry ve špičkové kvalitě.

Zdroj: digitaltrends.com (odkaz), tomshardware.com (odkaz), gamebot.cz