Článek
„Božský“ Donald Trump má na světovou politiku pozoruhodně praktický recept. Když potřebujete levnější naftu, zavoláte válečnému zločinci Vladimiru Putinovi. Když Putin potřebuje peníze, otevřete mu obchod. A když se někdo zeptá, zda tím náhodou nepomáháte financovat válku, začnete hovořit o amerických řidičích. Jak informoval deník FORUM 24, bývalému republikánskému kongresmanovi a televiznímu moderátorovi Joeu Scarboroughovi už tato diplomatická akrobacie pořádně leze krkem.
Scarborough se totiž veřejně zeptal, jak může americký prezident klidně spát, když hájí Vladimira Putina. A nezůstal pouze u rozhořčení. Vytáhl historické paralely s politikou ústupků vůči nacistickému Německu.
Donaldovi tak připomněl, že dějiny už několikrát poznaly státníky, kteří chtěli s diktátory především dobře obchodovat. Někteří z nich si přitom také představovali, že právě objevili zaručený recept na světový mír.
Trump však mezitím řeší podstatně přízemnější problém. Američané platí vysoké ceny pohonných hmot a před kongresovými volbami se levnější tankování politicky náramně hodí.
Podle agentury Reuters proto jeho administrativa dočasně uvolnila sankce na ruskou naftu. Moskva má na světové trhy dodat stovky tisíc tun paliva. Obchod má zvýšit nabídku a pomoci snížit ceny. Někteří analytici ovšem pochybují, zda bude jeho účinek dostatečně významný. Představme si tu nádheru. Na jedné straně Vladimir Putin, jehož armáda pokračuje ve válce proti Ukrajině. Na druhé Donald Trump, který se snaží přesvědčit svět, že obchod s ruskou naftou je vlastně báječný ekonomický nápad. Mezi nimi pomyslná čerpací stanice, kde se neplatí jen dolary, ale také politickou důvěryhodností. Zákazník možná dostane slevu na litr. Účet za vedlejší následky však zůstává poněkud nejasný.
Aby toho nebylo málo, proti ropnému přátelství se postavili také američtí republikáni. Senátorka Susan Collinsová spolu s dalšími zákonodárci obou stran podle oficiálního prohlášení vyzvala Trumpa, aby dohodu zrušil. Varovali, že příjmy z prodeje mohou pomáhat financovat ruskou válku, zatímco přínos pro americké spotřebitele bude zanedbatelný.
To už je pro Bílý dům skutečně nepříjemná situace. Když prezidentovu politiku kritizují demokraté, dá se to ještě odbýt tradiční politickou přestřelkou. Jenže když se přidají vlastní republikáni, přestává fungovat i oblíbená disciplína hledání nepřítele ve vedlejším stranickém táboře. Najednou se totiž ukazuje, že otázky kolem peněz pro Moskvu nejsou výhradně záležitostí politické opozice.
Dějiny mají nepříjemnou vlastnost. Pamatují si
Scarborough připomněl někdejšího britského krále Eduarda VIII., amerického letce Charlese Lindbergha i další osobnosti, které ve třicátých letech podceňovaly nebezpečí nacistického Německa. Jeho historické přirovnání pochopitelně neznamená, že dnešní situace přesně odpovídá roku 1938. Upozorňuje však na starou politickou slabost: přesvědčení, že dostatečně výhodný obchod dokáže přehlušit i velmi nepříjemnou skutečnost, s kým se vlastně obchoduje. Trump přitom může namítnout, že prezident Spojených států musí především chránit ekonomické zájmy vlastní země. A je pravda, že vysoké ceny pohonných hmot dopadají na miliony amerických domácností. Jenže legitimní snaha pomoci spotřebitelům ještě automaticky neodpovídá na otázku, zda je rozumné současně uvolňovat ekonomický tlak na stát vedoucí útočnou válku. To je rozdíl, který se na displeji čerpacího stojanu bohužel nezobrazuje.
Celá záležitost tak připomíná obchodní schůzku, na které jedna strana nabízí mírová jednání, druhá prodává naftu a třetí, tedy napadená Ukrajina, nervózně sleduje, kdo nakonec dostane fakturu.
„Samozvolený majitel Světa“ Trump věří, že dokáže prostřednictvím obchodních dohod získat výhodu. Jeho kritici se naopak obávají, že výhodu získává právě Moskva. A Putin nemusí do této debaty ani příliš zasahovat. Stačí mu sledovat, jak se ve Washingtonu přou o to, zda je jeho palivo ekonomickou spásou, nebo strategickým problémem.
Scarborough položil Trumpovi otázku, jak může klidně spát. Odpověď amerického prezidenta na tuto konkrétní výtku zatím nemáme. Zato víme, že světová politika nabízí stále originálnější způsoby, jak spojovat obchod a diplomacii.
Jen aby jednou někdo v Bílém domě nezjistil, že sice nakoupil naftu za výhodnou cenu, ale spolu s ní dostal i účet, který nebude chtít zaplatit vůbec nikdo. A na ten už žádná zákaznická sleva neplatí.