Článek
Donald Trump právě povýšil mezinárodní diplomacii na personální oddělení svého soukromého podniku. Ukrajina má totiž podle něj problém, který se dá vyřešit jednoduše: vyměnit člověka, jenž za ni vyjednává o míru, a pokud možno se příliš neptat samotných Ukrajinců.
Jak informovaly Novinky, americký prezident naznačil, že by Volodymyra Zelenského měl při jednáních zastoupit někdo jiný, a současně projevil zájem o schůzku s Putinem a čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. To je přímo geniální diplomatický vynález: tři velmoci se mohou sejít, rozdělit si pohodlná křesla a debatovat o budoucnosti napadené země, jejíž představitel jim patrně kazí společenskou atmosféru. Příště by se Trump mohl pokusit vyřešit sousedský spor tak, že z jednání vykáže majitele vykradeného domu a s lupičem uzavře přátelskou dohodu o výhodnějším rozdělení nábytku.
Ještě pozoruhodnější je Trumpovo hodnocení Ruska, které podle jeho nejnovějších slov vlastně nic mimořádného neprovádí. Jenže zatímco ve Washingtonu se zřejmě pracuje s mapou světa, na níž jsou ruské rakety označeny jako drobné meteorologické nepříjemnosti, na Ukrajině vypadají věci poněkud jinak.
Jak doložila agentura Associated Press, ruské útoky z 19. října poškodily energetickou infrastrukturu a připravily více než půl milionu lidí o elektřinu, teplo či tekoucí vodu. Pokud je tohle pro amerického prezidenta ukázka zdrženlivosti, pak by člověk nerad viděl, co si představuje pod pojmem pořádná vojenská aktivita.
Možná by měl Putin příště k raketám přibalit omluvný košík s ovocem, aby se jeho údajná mírumilovnost dala prezentovat ještě slavnostněji.
Trumpovi navíc nesmírně vadí, když se Ukrajina odváží zasáhnout ruské ropné rafinerie.
Podle agentury Reuters označil obnovené ukrajinské útoky na tato zařízení za ostudu, protože přispívají k růstu světových cen ropy. To je vskutku dojemná starost o světovou ekonomiku: ruská agrese trvá už několik let, ale skutečné rozhořčení přichází ve chvíli, kdy může utrpět cena nafty. Zatímco Ukrajinci počítají zničené domy, mrtvé civilisty a další noci strávené v krytech, ve Washingtonu se zřejmě bedlivě sleduje především displej na čerpací stanici. Člověk skoro čeká, že Bílý dům představí nový mírový plán, podle něhož si napadená země smí bránit své občany pouze tehdy, pokud tím nenaruší výhodný obchod s agresorem.
Celé představení nakonec připomíná luxusní restauraci, v níž si mocní objednávají světový mír, ale účet mají zaplatit lidé, kteří vůbec nesedí u stolu.
Zelenskyj má být podle Trumpových představ vstřícnější, Rusko se nemá zbytečně odrazovat od vyjednávání a americký prezident může dál rozdávat diplomatické rady s výrazem člověka, který právě objevil lék na všechny války. Chybí už jen drobný technický detail: přesvědčit Putina, aby přestal posílat rakety na cizí města a považovat okupovaná území za svůj majetek. Jenže taková nepříjemnost by mohla pokazit náladu při jednání, a to by byla v Trumpově světě zřejmě mnohem větší diplomatická tragédie než další vybombardovaná ukrajinská elektrárna.
Pokud se tedy jednou bude udělovat Nobelova cena za schopnost hledat problém všude jinde než u původce války, může si Donald Trump rovnou připravit slavnostní oblek, protože takovou disciplínu zatím nikdo nedovedl k podobné dokonalosti.