Článek
Donald Trump chtěl, aby Američané při kongresových volbách hlasovali, jako by na volebním lístku stálo jeho vlastní jméno. A voliči mu skutečně věnovali mimořádnou pozornost. Jenže výsledkem není další triumf, nýbrž politická facka, kterou by nespravila ani nejdražší kosmetika z prezidentského apartmá. Demokraté v úterních volbách získali většinu ve Sněmovně reprezentantů i Senátu a republikáni přišli o kontrolu nad celým Kongresem.
Jak opět rychlostí blesku informovaly Novinky.cz, Trumpova strana utrpěla rozsáhlé ztráty dokonce v tradičních republikánských baštách. Muž, který si z vítězství udělal téměř osobní obchodní značku, tak dostal od voličů zásilku, kterou si rozhodně neobjednal. A tentokrát nepomůže ani zlatý nápis na budově. Volební výsledky totiž nejsou hotelová recepce, kde si můžete stěžovat na nedostatečný počet hvězdiček.
Největší komedie ovšem začala ve chvíli, kdy se ukázalo, že republikánská oslava bude mít poněkud smuteční charakter.
Trump v závěru kampaně opakovaně vyzýval příznivce, aby hlasovali, jako by kandidoval osobně. Jenže když začaly přicházet výsledky, prezident na své sociální síti připomněl, že on sám na volebním lístku nebyl a kdyby kandidoval, určitě by drtivě zvítězil. Jak zaznamenala mezinárodní agentura Reuters, tento pozoruhodný obrat následoval po týdnech osobní podpory republikánských kandidátů. Nádherná politická disciplína! Když se vyhraje, zásluhy patří prezidentovi. Když se prohraje, prezident u toho vlastně vůbec nebyl. Takovou obchodní strategii by ocenil každý podnikatel, který si chce nechat všechny zisky, ale za ztráty posílat faktury zaměstnancům.
Trumpova velká Amerika dostala účet přímo od Američanů
Voliči navíc republikánům připravili několik nepříjemných překvapení na místech, kde si strana ještě nedávno mohla připadat téměř jako doma. V Texasu zvítězil demokrat James Talarico v senátních volbách a jeho stranická kolegyně Gina Hinojosaová uspěla v souboji o guvernérské křeslo. Kansas si zase zvolil demokratického senátora poprvé od třicátých let minulého století.
Podle agentury Associated Press demokraté získali nejméně sedm dosud republikánských senátních křesel a více než dvě desítky obvodů ve Sněmovně reprezentantů. Trump tak možná bude potřebovat novou mapu Spojených států. Na té staré totiž některé spolehlivě republikánské oblasti změnily politickou barvu, aniž by si předem vyžádaly souhlas majitele Bílého domu. Americká demokracie má zjevně nepříjemnou technickou závadu: občané stále mohou hlasovat podle vlastního uvážení.
Jenže za volebními čísly nestojí pouze politické sympatie. Američany podle povolebních průzkumů výrazně trápí vysoké životní náklady, obchodní cla i válka s Íránem. Přibližně sedmdesát procent dotázaných navíc uvedlo, že chtějí silnější kontrolu prezidenta ze strany Kongresu. Pro Trumpovu politickou reklamu to není právě lichotivé vysvědčení. Prezident může pronášet velkolepé projevy, slibovat hospodářský rozkvět a představovat svou administrativu jako nejlepší výtvor od vynálezu elektřiny. Jenže občan, který v obchodě platí stále vyšší účet, se obvykle nenechá přesvědčit tím, že mu politik vysvětlí, jak fantasticky se vlastně má. Obzvlášť když mu podobné vysvětlení pronáší člověk z místnosti, v níž zřejmě ani kliky u dveří nemusejí být z obyčejného kovu.
Zlaté kliky zůstávají. Zákony už ale neprojdou na povel
Pro prezidenta přichází skutečně nepříjemné období. Demokratická většina bude po nástupu nového Kongresu v lednu 2027 schopna blokovat řadu vládních návrhů, kontrolovat výdaje a zahajovat vyšetřování prezidentské administrativy. Senát navíc získá rozhodující vliv na schvalování Trumpových nominací do významných federálních funkcí. A tady se nabízí téměř dojemná představa: Donald Trump, zvyklý vystupovat jako generální ředitel celých Spojených států, bude muset častěji vysvětlovat svá rozhodnutí lidem, kteří mu nebudou automaticky přikyvovat. V Bílém domě by se proto mohlo zavést nové oddělení pro mimořádné situace. Jeho hlavním úkolem by bylo prezidentovi každé ráno připomínat, že Kongres není zaměstnanecká porada a opoziční poslance nelze propustit jen proto, že nesouhlasí.
Trump sice následně demokratům pogratuloval a připustil možnost spolupráce, zároveň však odmítl považovat výsledky za vlastní politickou porážku. Dokonce své dosavadní dva roky v úřadu označil za nejlepší období v dějinách amerického prezidentství. Takové sebevědomí by dokázalo vytápět menší město. Jenže ani vítězství demokratů automaticky nezaručuje, že se americká politika přes noc promění v ráj rozumných rozhodnutí.
Nová kongresová většina bude muset předvést vlastní schopnost vládní kroky kontrolovat, předkládat řešení a nést odpovědnost za své hlasování. Politické vítězství totiž není doživotní poukaz na pravdu.
A právě to je možná největší problém všech politiků, kteří si po úspěšných volbách začnou připadat jako majitelé státního inventáře. Občané jim nepředávají zemi do osobního vlastnictví, pouze jim na omezenou dobu svěřují určité pravomoci.
Prezident zůstává. Neomezené pohodlí už nikoli
Největší ironie celého amerického volebního zemětřesení spočívá v tom, že Trump přišel o jednu z nejcennějších politických výhod právě ve chvíli, kdy potřeboval přesvědčit veřejnost o síle své administrativy.
Bílý dům mu zůstává, prezidentské pravomoci také, ale legislativní pohodlí skončilo. A s ním pravděpodobně i období, kdy bylo možné velkou část politických plánů prosazovat s relativně poslušnou kongresovou většinou.
Americká demokracie tak předvedla mechanismus, na který se v televizních debatách často zapomíná. Prezident není monarcha, volební vítězství není korunovace a ani sebevětší osobní popularita nedává politikovi právo požadovat neomezenou poslušnost institucí.
Za celou groteskou však zůstává mnohem důležitější příběh obyčejných Američanů. Rodin, které řeší drahé potraviny, bydlení a zdravotní péči. Zaměstnanců, kteří chtějí mít jistotu, že jejich práce zajistí důstojný život. A také lidí, kteří odmítají, aby se budoucnost jejich země proměnila v nekonečnou televizní show jediného hlavního představitele. Donald Trump může dál vysvětlovat, že by vyhrál, kdyby osobně kandidoval. Může si na sociálních sítích připsat další imaginární triumf a nechat si od věrných gratulovat k vítězství, které se nekonalo. Jenže skutečné hlasovací lístky mají jednu nepříjemnou vlastnost: nedají se upravit podle prezidentova přání. Američané rozhodli o novém složení Kongresu a politici se s tím musejí vypořádat.
A pokud Trump opravdu touží po dalším historickém prvenství, může se pokusit o něco, co se na jeho předvolební plakáty dosud příliš nevešlo: respektovat kontrolu vlastní moci, aniž by ji považoval za osobní urážku. Zlaté kliky v Bílém domě mu totiž mohou zůstat. Jenže klíče od demokracie nikdy nepatřily pouze jednomu nájemníkovi.