Článek
Donald Trump dostal od amerických voličů pořádný politický výprask, ale místo hledání vlastních chyb začal měnit obsazení Bílého domu. Republikáni ztratili většinu v obou komorách Kongresu a prezident nyní oznámil, že jeho dlouholetou spolupracovnici Susie Wilesovou vystřídá Stephen Miller, jeden z hlavních architektů tvrdé imigrační politiky. Jak informovaly Novinky.cz, Miller převezme vedení prezidentské kanceláře v pondělí 9. listopadu. Pozoruhodné řešení volební katastrofy: když zákazníkovi nechutná večeře, majitel restaurace nevymění kuchaře, ale postaví ke stolu ještě přísnějšího vyhazovače.
Volební účet dorazil, Trump mění personál
Susie Wilesová přitom patřila k nemnoha lidem, kteří dokázali v Trumpově politickém cirkusu udržovat alespoň zdání pořádku.
Podle agentury Associated Press sama nabídla rezignaci a prezident její práci pochválil, přičemž odmítl, že by změna souvisela s volební porážkou. To je skutečně nádherná shoda okolností: republikáni přijdou o Kongres, prezident oznámí personální zemětřesení a veřejnost má uvěřit, že obojí spolu souvisí asi jako zahradní trpaslík s americkou zahraniční politikou.
Trump tak znovu předvádí mimořádnou schopnost oddělovat politickou odpovědnost od vlastní osoby, protože za vítězství bývá připraven přijímat zásluhy okamžitě, zatímco porážky kolem něj zjevně vznikají jakýmsi samovolným administrativním procesem.
Američané chtěli změnu, dostanou Stephena Millera
Miller se proslavil prosazováním masových deportací a nekompromisním postupem proti nelegální migraci, přičemž právě tato politika vyvolávala během voleb značný odpor. Podle průzkumu agentury AP se přibližně šest z deseti voličů domnívalo, že imigrační zásahy Trumpovy administrativy zašly příliš daleko, ale prezident na tuto zprávu reaguje povýšením jednoho z jejich hlavních tvůrců.
A aby nebylo překvapení málo, v rozhovoru pro CBS News připustil další personální změny, aniž upřesnil, kdo by měl odejít. V Bílém domě tedy začíná pozoruhodná pracovní atmosféra: lidé nevědí, kdo bude zítra jejich nadřízeným, zato mohou mít poměrně slušnou jistotu, že prezident sám sebe na seznam odpovědných za volební debakl nezařadí.
Největší absurdita celé záležitosti nespočívá v odchodu jedné vysoce postavené úřednice, protože personální změny po volbách nejsou v americké politice ničím neobvyklým. Zarážející je především politický signál, který Trump vysílá povýšením Stephena Millera právě ve chvíli, kdy voliči dali najevo nespokojenost s některými klíčovými kroky jeho administrativy. Prezident samozřejmě může pokračovat ve svém programu, ale nová demokratická většina v Kongresu mu bude mnohem důrazněji připomínat, že Bílý dům není jeho soukromá firma. Tam lze nespokojeného zaměstnance propustit, nepříjemného poradce vyměnit a kritika vykázat z jednací místnosti. Jenže miliony voličů žádný personální rozkaz neodstraní. Trump může měnit šéfy kanceláře, ministry i celé zástupy poradců, ale nemůže si objednat jiné výsledky voleb jen proto, že mu ty skutečné pokazily náladu.
Pokud se jeho odpovědí na politickou porážku stane pouze tvrdší rétorika a další vyhazovy, nezmění tím příčiny nespokojenosti občanů.
Jen zvýší hlasitost vlastní administrativy. A právě v tom spočívá nejjedovatější pointa: Donald Trump může z Bílého domu postupně vyprovodit každého, kdo mu připomíná nepříjemnou realitu. Jediného člověka, který za politické směřování jeho vlády nese konečnou odpovědnost, však propustit nedokáže. Každé ráno ho totiž potkává v zrcadle.