Článek
Česko má podle části slovenských internetových stratégů vážný problém: nechce na led ruskou sbornou, a tím si údajně zaslouží pořádnou slovní nakládačku. Jak popsal magazín NaStartu.cz, pod článkem slovenského Šport24 se z hokejové debaty během pár příspěvků stala mezinárodní soutěž v urážení sousedů. Jeden komentující dokonce připomněl, že bez Slováků by Češi byli „v riti“. Překvapivé je hlavně to, že k tak zásadnímu historickému objevu stačila diskuse pod sportovní zprávou.
Bývalý sovětský útočník Alexandr Koževnikov přiložil pod kotel, když kritiky ruského návratu zasypal nadávkami. Někteří čtenáři si jeho výkon vyložili jako signál, že nastal čas vyřídit si s Čechy celé století společných dějin.
V komentářích tak vznikl generální štáb, který nikdo nejmenoval a který přesto sám sebe považuje za historickou autoritu.
Celá roztržka se odvíjí od rozhodnutí CAS z 30. října, které otevřelo ruským týmům cestu zpět do soutěží Mezinárodní hokejové federace. Jak připomíná zahraniční tisková agentura Reuters, arbitráž zpochybnila právní oporu jejich vyloučení kvůli nedostatečně doloženým bezpečnostním důvodům. To ovšem není potvrzení, že válka na Ukrajině skončila, ani diplom pro fanoušky slovních výpadů. Rozhodnutí o sportovním řízení některé diskutující zjevně povzneslo tak vysoko, že už odtud nedohlédnou na vlastní klávesnici.
Geopolitika v papučích, diplomacie přes nadávky
V jedné větvi debaty byli Češi údajně zbabělci, protože se bojí ruských hokejistů. V jiné zase kolaboranti, kteří poslouchají Západ, což je pozoruhodné spojení pro zemi obviňovanou zároveň ze strachu i z přehnané poslušnosti. Podle této logiky je každé české rozhodnutí špatně, a kdyby Praha zítra obnovila zápasy s Moskvou, jistě by se našla výtka k barvě tkaniček. Princip je prostý: vítězství v argumentaci se přiděluje předem, rozhodčí je vlastní ego.
Český hokejový svaz přitom podle iROZHLAS.cz oznámil, že se připojuje k zemím odmítajícím nastoupit proti Rusku. Z podobného postoje vycházejí také Finové, Švédové, Norové a další federace, které situaci nespojují s obavou z výsledku na tabuli. Na internetu ovšem existuje disciplína, v níž se bezpečnost, válka i principy přepočítávají na jediné skóre: kdo se víc bojí ruské střely. Puk zde nefunguje jako sportovní náčiní, ale jako náhrada za geopolitickou analýzu.
Kdyby záleželo na nejhlasitějších diskutujících, mistrovství světa by se mohlo zrušit a medaile rozdat podle počtu vykřičníků. Favoritem by se stal každý, kdo dokáže během minuty označit celé obyvatelstvo sousedního státu za nepřátele. Rozhodčí by kontrolovali jedinou věc: zda hráč včas odeslal komentář velkými písmeny.
Slovensko není diskusní sekce a Česko není nepřítel
Jenže z pár účtů nelze dělat referendum o tom, co si myslí Slovensko. Ve stejné diskusi se ozvali také Slováci, kteří urážky odmítli a Čechům vyjádřili podporu. Tím zkazili dokonale rozehranou pohádku o dvou znepřátelených národech, protože přinesli něco zásadně nepatřičného: vlastní rozum. Slovenský hokejový svaz zatím neohlásil stejně jednoznačný bojkot jako Česko, což je stav, nikoli příslib věrnosti Moskvě. Kdo chce z této mezery vyrobit důkaz národního spiknutí, musí mít opravdu velmi pružné chápání reality. Parlament by se tím mohl nahradit tlačítkem Odeslat, jen by bylo nutné zakázat přemýšlení.
Na celé aféře je nejzajímavější, jak málo hokeje v ní nakonec zůstalo. O výsledcích zápasů se téměř nemluví, protože mnohem pohodlnější je přidělit národní charakter lidem, které člověk nikdy nepotkal. Kdyby urážky opravdu měnily dějiny, komentářové sekce by už dávno nahradily ministerstva zahraničí.
Češi a Slováci zatím zvládnou žít vedle sebe i bez toho, aby se shodli na každém hokejovém pravidle.
Nejhorší výsledek tohoto sporu by nebyl kontumační zápas, ale chvíle, kdy se sousedé nechají rozeštvat kvůli politickým zájmům Moskvy.
A tak by pořadatelé nového šampionátu mohli vyhlásit samostatnou disciplínu: kdo nejrychleji promění puk v národní urážku. Moskva by si odvezla zlato, aniž by její tým vůbec vyjel na led.